(Suchomasty) Tomáš tátu uháněl už v pátek večer, akorát když jsem dorazil z Mnichova. Skončili jsme u toho, že stejně jede s kamarádem a my za nimi můžeme přijet. Vítr podle předpovědi jihovýchod, spíš jih, takže Ondřejov byl víceméně ze hry. Na prioritu měl svah u Suchomast (spíš jihovýchod), varianta byl Málkov (jih). Počasí nic extra a vítr jakbysmet, ale nakonec jsme se před polednem vyhrabali a vyjeli. S sebou jsme měli víceméně kompletní vybavení - oba svaháky (tátovu vlastní variaci na Sagitu a taktéž jeho variaci na téma Asterix, se kterým létám momentálně já) a každý elektru (já samozřejmě Iona, táta Lomikela).U Suchomast už byl Tomáš i se svým kamarádem Michalem, který si zrovna připravoval dráhu na buginu. Ten ji taky proháněl zatímco jsme jsme dávali dohromady éra. Párkrát jsem hodil svaháka - s nevalným úspěchem. Tomáš mi sice zkraje radil, ale stejně jsem se chytil vždycky jen na chvilku a pak jsem se musel vracet a přistát. Zhruba čtvrté přistání se mi stalo osudným, sednul jsem ostře na čenich a křehký ocas větroně popraskal. Nic se nedalo dělat, šel jsem dávat dohromady Iona. Táta se akorát usadil ve vzduchu a vypadal, že tam i vydrží.
Vrátil jsem se s Ionem a chvíli jsem jenom okukoval. Potom jsem zapnul Iona, nasadil kabinu, zase ji sundal a překontroloval těžiště, protože jsem si vzpomněl, že mám novou (těžší )výškovku a baterky tedy dávám o maličko víc dopředu. Pak už nezbylo nic jiného než Iona vrhnout do vzduchu - a on parádně letěl. Ani nebylo potřeba trimovat kvůli nové výškovce, teprve o chvíli později jsem si o dvě pípnutí potlačil, abych zlepšil pronikavost. Tátu jsem maličko proškolil, protože čekal zvuk motoru a najednou bylo ve vzduchu o éro víc. Motorem jsem se zkrátka neobtěžoval - nebylo proč.
Z tohoto hodu jsem taky nalétal nejvíc - táta létal něco přes dvacet minut a já začal sice o dost později - ale zase jsem létal déle, takže odhad je něco přes deset minut. Protože jsem nezapnul motor, nespustily se ani stopky - a stejně bych na ně skrz štucel neviděl. (I tak ale mrzly prsty. Štucel je dobrý, ale nezachrání.) Další pokus bohužel skončil velmi rychle tvrdým přistáním a Ion má zase drblý lem kabiny. Po zkušenostech z minula už to neberu jako tragédii, stejně jsem chtěl prasklé místo vyztužit. Teď už zkrátka nemám jinou volbu.Tím jsem dolétal a protože tátovi se už taky nechtělo, tak jsme jenom obdivovali Michalův styl pilotáže s jednou rukou permanentně v kapse a druhou po většinu času - dvoukanálová V-dvojka vyžadovala jen občasné korekce do směrovky. Pak už jsme se jen rozloučili a jeli domů.
(Rozbitého větroně jsme opravili ještě večer za pomoci vteřiňáku. Jedinou komplikaci jsme si způsobili sami, když nám lepidlo zateklo do táhla směrovky a naprosto spolehlivě ho zalepilo. Nakonec jsme to vyřešili odvrtáním Proxxonem, ale byla to poměrně veselá vložka. Iona čeká oprava v Mnichově.)
