Tři dny na Majzláku

(Nasavrky) Pátek dopoledne nám pršelo, že se dalo jít tak akorát na procházku. Odpoledne se ale počasí umoudřilo, takže jsme posekali nasavrckou zahradu a poté vyrazili v plné sestavě na Majzlák. Pěšky, jen Mirek vzal mazácky vozíček a tak se svezl i můj kufr a tátova bedýnka. Letecká sestava byla dost standardní - já měl Absolutiona, táta Skylina a Mirek Rytmuse. Mně osobně se nijak zvlášť nedařilo. Nalétaných dvacet minut je standard a při přistání jsem zapomněl zatáhnout klapky a jedno servo jsem utrhnul i s ložem. Tím pro mě létání skončilo, ale i ostatní měli éra po přistání mokrá a tak jsme se sbalili, šli domů a já rovnou po příchodu zalepil ono nebohé servo.

V sobotu dopoledne jsme sekali na chatě a odpoledne jsme (tentokrát bez Mirka) byli opět na Majzláku. Tentokrát to vyšlo úplně parádně. Dva lety s Absolutionem, první 38 minut a druhý třičtvrtě hodiny. Nechytil jsem se jen při jednom stoupání, jinak vždycky, nosilo to úplně famózním způsobem. Táta létal současně se Skylinem, a když jsme skončili s velkými stroji, tak jsem z Absolutiona vytáhnul výškoměr a vrazili jsme ho do tátova RCEJ. Už bylo pozdě, tak to dalo jen na jeden let, ale být to na soutěži, tak by to docela šlo. Jenomže Majzlák je kopec a vítr foukal proti, takže podmínky byly velmi příznivé.

V neděli jsme vyrazili do třetice a opět bez Mirka. Prvním letem s Absolutionem jsem si v zásadě zopakoval pátek - letěl jsem pětadvacet minut a přistál jsem tak blbě, že jsem si vylomil přední přepážku a zlomil lože baterií. Naštěstí jsem měl s sebou ještě Iona, takže pro mě létání neskončilo. A potvrdilo se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Po dlouhé době jsem se odhodlal k zákroku a po krátkém (asi desetimunutovém) letu jsem přistál a zvednul diferenciaci. A bylo to ku prospěchu věci. Ion lépe točil a navíc to nosilo, takže jsem nalétal dalších pětatřicet minut. Táta letěl nejprve se Skylinem a pak opět honil RCEJ. Jenom ho napoprvé nejspíš špatně odhodil (a navíc foukalo lehce z boku) a dal si kolečko zakončené nouzovým přistáním. Ale pak už šlo všechno dobře.

Nasavrcký kostel od Majzláku

Zálet a déšť

(Osnice) Původně jsme chtěli jet na svah, ale vítr nebyl nic moc a hrozily přeháňky a tak jsme nakonec zvolili úspornou variantu elekter v Osnici. Táta s sebou vzal i svůj nový model RCEJ s tím, že bychom se konečně pokusili o zálet. Nejdřív jsme si oba šoupli jeden let - já s Absolutionem a táta se Skylinem. Termika nic moc, já se celkem chytil v prvním nastoupání a pak se to postupně zhoršovalo, takže výsledek bylo osmnáct minut. Přistání celkem dobré, jen na vysekaný plácek 5 x 5 metrů mi chyběl asi metr. Tátovi se ohledně termiky dařilo ještě méně a nalétal zhruba to samé, jenom měl o jedno nastoupání víc.

Pak došlo na očekávaný zálet - nejdřív dát éro dohromady a překontrolovat funkce. Poté jsem ho jen hodil bez motoru a hned táta sundaval přídavnou zátěž z ocasu. Další hod už byl lepší a tak došlo na motorový let. Výsledek byl takový, že to létá, jenom bylo potřeba trimovat směr a trochu tlačit v motorovém letu. Nastavený butterfly fungoval slušně a stroj ani neměl tendenci vyplavávat. Samozřejmě bude potřeba doladit nastavení a pohrát si s možnostmi vztlakových klapek, ale létat to bude.

Na další létání už nedošlo, protože když jsem si chystal Absolutiona k letu, tak se dalo do deště a už jsme jen v rychlosti balili. Pochopitelně přestalo pršet v momentě kdy jsme měli éra sbalená, ale rozbalovat podruhé se nám je nechtělo a stejně byla mokrá...

A nakonec malá galerie ze záletu tátova RCEJ.

Pfingsten na kole

Pár obrázků ze sobotní a nedělní vyjížďky na kole. V sobotu jsem si dal kratší okruh (45 km), v neděli jsem to protáhl na dvaasedmdesát. Oba dva dny bylo nádherně, jenom foukal poměrně čertvý východní vítr. Z tohto pohledu jsem lépe vychytal sobotní výlet, zatímco v neděli jsem se otáčel proti větru. Na kolo jsem pak vyrazil i v pondělí - v zásadě kratší verzi sobotního okruhu, ale už bez foťáku.

Pfingstmontag

(Mnichov) V pondělí byly Pfingsten, což nám dalo takovou druhou neděli. A protože jsem se v předchozí dva dny docela dost najezdil na kole, rozhodl jsem si dát malý oraz a vyrazil jsem na letiště. Tam jsem měl nejdřív maličko pech, protože jediný borec, co tam byl, zrovna balil a bez dozoru hosté létat nesmí. Ale nečekal jsem dlouho a dorazil otec a syn s akrobatem F3A, a tak nejen že jsem mohl létat, ale bylo i ledacos k vidění. Foukalo trochu podobně jako před týdnem v Koprníku, ale od východu až severovýchodu. Termika nic moc, první let dal s bídou osmnáct minut. Alespoň na plochu jsem se terfil.

Postupně přijíždeli další lidi a ve vzduchu to pomalu houstlo. Na nabíjení jsem se vykašlal a v mezeře mezi akrobatickým tréningem jsem si šoupnul druhý let. Ten byl o minutu kratší a ještě jsem byl krátký na přistání. Jediné, co mě mohlo jakž takž utěšit, bylo že jsem nebyl sám...

Víkend v Bakově

(Koprník) Velmi slušné počasí, ale poměrně silný severní vítr, který zabránil záletu tátova modelu pro RCEJ. V sobotu bylo celkem jasné, že ze záletu nebude nic a taky nebylo. Vítr byl poměrně ostrý (a studený) a na zalétávání modelu vlastní konstukce nebylo ani pomyšlení. Já tedy létal s Absolutionem, nic moc to nenosilo a byly z toho lety 15, 17 a 20 minut. Přistání nic moc, nejlepší bylo ještě tak první, kdy jsem sedal - byť s bočním větrem - na dráhu. Další přistání přes louku se mi hrubě nevydařila a v obou jsem byl hodně krátký. Táta létal se Skylinem a přistání se mu také zrovna nevedla.

V neděli to vypadlo lépe, alespoň při výjezdu z Bakova. Jenomže na place foukalo zas, sice méně než v sobotu, ale na zálet víc než dost. Nosilo to o poznání lépe, v podstatě v každém letu jsem se jednou chytil. Výsledek sice nebyl až tak oslnivý - 21, 25 a 19 minut, ale pěkně jsem si zalétal. Přistání totéž - když jsem sedal na dráhu, tak to šlo, přistání kolmo na ni končilo daleko vpředu. Táta létal se Skylinem jen na jedny baterky, protože se kochal nadějí na zálet.

Na závěr ještě dva obrázky Skylina.








Update 18.5.2008 - galerie odhozu Absolutiona, kterou nafotil táta.