-- MARK --

(Písnice) Létání s Ionem.

Na svahu bez větru

(Korno) Navnadění předpovědí na mírnější vítr jsme vyrazili za Láďou Marečkem a Tomášem na svah nad vesnicí Korno. Vítr nic moc a tak Láďa střílel své éro z gumiciku a lovil termiku pod kopcem. Já ho dvakrát napodobil s Ionem, ovšem poprvé jsem se vůbec nechytil. Výsledkem byl pětiminutový let se čtyřmi stoupáními a záznam z výškoměru připomínal pilu. Druhý let byl o dost lepší, na tři nastoupání jsem letěl dvaadvacet minut. Svahového létání jsme si moc neužili, ale krásné počasí nám to alespoň částečně vynahradilo.

Přespolní běh

(Lochkov) To jsme se vypravili do Lochkova zalétat si s Marťanem a jeho tátou v Lochkově u nich za barákem. Já měl s sebou Iona a celkem se mi dařilo chytat termiku nad stavbou mostu přes údolí. Udržel jsem se tam asi dvacet minut a zdaleka jsem nevylétal celé baterky. Marťan honil po obloze nejprve EasyGlidera, pak přesedlal na Gemini. Ovšem o zlatý hřeb se postaral táta. Celou dobu, co jsme létali (asi hodinu), se snažil nahodit Atoma ve svém Startovi. To se mu sice na konec podařilo, ale po odhodu následoval výkřik: "Neřídím!". Jak se snažil motor nahodit, různě zapínal a vypínal model a při ostrém startu byl model přesně podle zákonů pana Murphyho vypnutý. S Marťanem jsme téměř okamžitě vyrazili za modelem. Start dělal čest svému původu ve volném modelu a v majestátních kruzích stoupal k obloze. Motor šel jak pila. Před vesnicí jsme se s Marťanem rozdělili - já běžel do vsi a Marťan okolo. Za chvíli mi model zmizel z dohledu a když jsem se dostal na kraj vesnice, neviděl jsem ani model, ani Marťana. Pak už jsem jen pomocí SMS sbíral informace o postupu hledání - model naštěstí přistál jen pár set metrů od hrany Chuchelského údolí a Marťan ho celou dobu dokázal sledovat. Konec dobrý, všechno dobré - po tomhle zážitku už neměl nikdo z nás chuť na další létání...

Velikonoce v Bakově

(Koprník) Velikonoce jsem celkem tradičně trávil s rodiči v Bakově. Samozřejmě došlo na létání na letišti v Koprníku. V páteční podvečer jsem dal dva lety s Ionem, první let trval dvacet pět minut, druhý jen deset (bylo pozdě a nevylétal jsem celé baterky). Táta proháněl po obloze Lomikela. Na zálet jeho nového stroje na RCEJ s malým stříďákem nedošlo - moc foukalo.

V sobotu došlo na Absolutiona, celkem tři lety po sedmnácti, devatenácti a patnácti minutách. Táta opět honil Lomikela, protože na zálet bylo příliš větrno.

V pondělí jsem opět létal s Absolutionem, vyšlo to na dva lety po osmnácti minutách, v obou případech jsem chytil trochu termiky. Táta zalétal konečně zalétal nové RCEJ!