(Jeviněves, Písnice) Dopoledne jsme se s tátou byli podívat v Roudnici a cestou zpátky jsme se stavili na svahu u Jeviněvsi. Moc nefoukalo a dva padáčkáři, co tam byli spíš skákali z kopce dolů, než že by létali. My trochu doufali, že s modely to bude lepší, ale nebylo. Táta hodil Futurku jako první a po chvíli přistál dole na poli. Já si vychytrale počkal, až bude dole, a pak hodil do vzduchu Iona. Ten šel dolů, jen na chvíli se mi zdálo, že jsem se chytil, ale to bylo na půl cesty dolů a nahoru to nešlo. Jen jsem prodloužil trápení a přistál kus od táty. Díky tomu jsem měl odnos nahoru.Poté, co se vrátil, táta už prohlásil, že dolů už nejde. Já jsem to tam ještě jednou hodil, chvíli jsem i svahoval lehce nad úrovní očí, jenže pak vítr malinko zeslábl a šel jsem dolů. Skončil jsem opět na poli a tak jsem si dal sportovní vložku. Když jsem se škrábal s letadlem nahoru, tak mi bylo hodně líto, že jsem se nepokusil přistát do svahu v momentě, kdy to ještě šlo. Když jsme odjížděli, tak už se tam sešlo padáčkářů více, ale do vzduchu se jim moc nechtělo.
Odpoledne jsme vyrazili do Písnice a to byla naopak paráda. Já létal jen s Q11, táta zapomněl výškovku na Ibise a tak nejdříve vytáhl Lynxe a pak přešel na "káčko". Šoupnul jsem si celkem devět startů a jen jeden byl kolem maxima (to jsem ovšem o dvacet vteřin přelétal), jinak se to pohybovalo od pěti do osmi minut. Podmínky byly naprosto nádherné a tak se mi celkem dařilo pěkně přistávat. A poslední tři lety ve večerním vzduchu byly také lahůdka.
