4. 11. 2012
3. 11. 2012
Long Shot na Mezihoří

Na kopci bylo zataženo, sice nepršelo, ale ani moc nefoukalo. Mně to celkem vyhovovalo a lehce jsem vytrimoval házedlo. Dokonce jsem se i chvilkami povozil. Táta laboroval s Futurkou, která se chovala značně svéhlavě a nic moc nelétala. Postupně se začalo vyjasňovat a rozfoukávat. To vyhovovalo hlavně Tomášovi - jeho ASW v mírných podmínkách moc nelétalo. Se mnou už to bylo o poznání horší, přeci jen F3K házedlo je poměrně lehké a tak jsem se musel trochu snažit. Éro je ale pronikavé a tak to celkem šlo. Největší problémy měl táta, který Futurku pořád nemohl srovnat. Pořád měnil nastavení a těžiště, ale nebylo to ono a nakonec to skončilo tak jak muselo - kraksnou. Odneslo to hlavně křídlo, které ale bylo už zřejmě načaté a bylo nejspíš i zdrojem problémů.
Další na řadě jsem byl já, když jsem v silnějším větru nezvládl přistání, nejdřív se lekl rychlosti sestupu na klapkách, následný loping ještě vybral, ale přistál poměrně tvrdě a daleko. Ani jsem si nemyslel, že se letadlu něco stalo, ale když jsem k němu přišel, bylo mi jasné, že jsem dolétal. U kořene křídla byla prasklá gondola. No a skončil to Tomáš, který při přistání vytrhl pant směrovky a tak toho také nechal. Tak jsme se sbalili a jeli domů. Škoda těch bouraček, ale i tak to bylo pěkné polétání. Poslední dva lety jsem měl patnáct a dvacet minut a tak dlouho jsem s Long Shotem ve vzduchu nikdy nabyl. Trochu jsem ho dostal do ruky a snad i lehce seřídil, takže až ho zase zkusím hodit, budu se spíš snažit létat s nastavením ze svahu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)