S opraveným érem jsem se vydal na letiště v Mnichově, které jsem si obhlédl už loni. Několik nových věcí - baterky nabité Ultramatem 10 místo obvyklého Orbita, nové rádio a neznámé letiště (plus moje mizerná němčina) - způsobily, že jsem byl nervóznější než obvykle. Ale domluvil jsem se na kanálech, otestoval (prakticky poprvé) volbu kanálu přes syntézu, počkal až se trochu uvolní prostor a vyrazil do vzduchu. První nastoupání docela šlo, musel jsem jenom lehce trimovat směr (projevilo se přeprogramování do nového vysílače), ale po zapnutí plynu pro druhé nastoupání se motor po pár vteřinách vypnul. Přičítal jsem to baterkám nabíjeným několik dnů předem a použitým při programování, navíc nabíjené polovičním proudem než obvykle. Přistání bylo proto klasický nouzák po výpadku motoru - pěkně daleko a s hvězdou jako bonbónkem.
Pro éro jsem šel s obavami, ale nestalo se v zásadě nic. Motor běžel, takže jsem se rozhodl letět znovu. Při druhém letu jsem nastoupal asi třikrát bez problémů s motorem. (Co se dělo předtím je mi záhadou.) Jenom to přistání! Myslel jsem si, že budu dlouhý, takže přistání s klapkami, ale ve finále jsem byl krátký a přistál za takovou mírnou teréní vlnku. Přistání vypadalo lépe než to první, a tak jsem šel pro Iona vcelku bez obav. A to byla chyba...
Na obrázcích je vidět prasklý trup zhruba v polovině kabiny - v místě, které jsem nepřelaminoval, protože se mi zdálo pevné. (Prasklina na prvním obrázku vpravo je stará - "velikonoční".) Druhá prasklina je na druhém obrázku vpravo nahoře - už tam byla od velikonoc, tak teď je větší. Další škoda je nalomený (ulomený?) kolík uchycení křídla.
Co k tomu dodat? Snad jen, že by ta série snad už mohla skončit. A nebo, že ten den byl tak trochu zakletý - ještě jsem ani Iona nerozebral a jiný pilot zrušil Logo 10 - na shořelý regulátor...
Žádné komentáře:
Okomentovat