Lavočkinův smutný konec

(Osnice) Po nějakém čase jsem se rozhodl znovu provětrat nějakou z mých stihaček a v sobotu večer při nabíjení padla volba na Lavočkina. V neděli ráno jsme s tátou ještě nabili každý dvoje baterky do větroňů (já do Iona, táta do Skylina, ve kterém má novou oběžku od MP-Jetu) a jeli jsme do Osnice.

Doma jsem přimixoval deset procet výchylky plynu na potlačení (od poloviny dráhy plynu) a při testu na place jsem ještě pět přidal. Po startu ale šel Lavočkin pořád nahoru, takže jsem stáhnul plyn, otočil éro a přistál. Kromě přimixování dalších pěti procent jsem se rozhodl zrušit vyosení motoru od minula, které nemělo žádný pozorovatelný efekt. Na plný plyn letěl Lavočkin konečně rovně, ale po ubrání plynu nastalo rodeo. Letoun se začal opět cpát nahoru, navíc jsem nejspíš nešetrně hrábnul do kormidel a při otáčení k sobě jsem Lavočkina rozhoupal, ztratil cit pro polohu letadla a po několika zběsilých výkrutech jsem poslal Lavočkina kolmo do země. Sice jsem nakonec stáhnul plyn, ale nebylo to nic platné. Nedalo se dělat nic jiného než posbírat trosky. Oprava je prakticky vyloučená, ale elektronika včetně motoru je v pořádku.

Pak jsme ještě vytáhli větroně - táta mi předvedl nově omotorovaného Skylina a v chladném (10°C) a zamračeném počasí vylovil termiku, že z ní utíkal s klapkami. Mě se tolik nedařilo, taky jsem létal o něco níže, ale několikrát jsem taky chytil nějakou "nulku". Jenomže už asi po deseti munitách letu mě začly zábst ruce nakonec jsem sedal s rezervou minutového chodu motoru po sedmnácti minutách. Tátovi vypnul regl už po dvou a půl minutách chodu motoru a tak nalétal "jenom" pětadvacet minut - z toho dvanáct na první nastoupání. Na druhé batrky už nedošlo, počasí si už pomalu říká o rukavice.