Veselé Vánoce!

Vánoce, svátky obžerství, se nám blíží a tak je tu malý předkrm od Gone with Blastwave. Dobrou chuť!

Závěr sezóny v Německu

(Mnichov) Původně jsem měl v plánu v sobotu obíhat kšefty, ale počasí bylo naprosto parádní (a předpověď na neděli naopak mizerná), a tak jsem nabil baterky a vyrazil. Bylo snad dokonce tepleji než před čtrnácti dny - teploměr v autě ukazoval po cestě třináct a půl stupně - takže štucl i větrovka zůstali ležet v kufru u auta. Na place bylo pár lidí a nad plochou prakticky nepřetržitě létala menší letadla, takže jsem se držel trochu dál a létal hlavně směrem k výstavišti. Termicky nic moc, první let dal pětadvacet minut s pěkným přistáním, druhý jen dvaadvacet a přistání se mi moc nepovedlo - špatně jsem odhadl vzdálenost, pozdě zrušil brzdy, byl jsem krátký, a navíc se mi Ion otočil o 540°. Nic se mu nestalo, ale přeci jen, tohle by se mi už stávat nemělo.

Protože ve čtvrtek jedu do Prahy a sem se vracím až po Novém roce, je to tedy německá závěrečná. Možná se ještě zadaří v Praze nebo v Bakově. Tam jsme už s tátou jednou létali i na Nový rok a bylo by pěkné si to zopakovat. Už teď je ale jisté, že letos si nezalyžuji a i leden nevypadá bůhvíjak slibně.

Duha

Zima si letos dává na čas...

(Mnichov) A tak se dá létat i v prosinci. Vlastně to má logiku - léto se nám protáhlo do října a tak se vlastně podzim pomalu přesouvá do druhé poloviny. Výhodu tohoto uspořádání jsem ocenil o víkendu, kdy jsem mohl vyrazit za létáním jak v sobotu, tak i v neděli. Počasí tip-top, v sobotu byla po ránu mlha, která se ale kolem poledne rozpustila, v neděli pak nebyla vůbec - nejspíš i proto, že foukalo o něco více. Teplota už nic moc, kolem deseti stupňů, takže kombinace moira, rolák, windstopperovka a větrovka to jistila, pro tentokrát doplněná štuclem.

S ním jsem si taky nejvíc užil - hlavně při odhozu. Jednak se hůř dává plný plyn levačkou, která je schovaná vevnitř, a pak následuje poměrně dobrodružné zastrkávání pravačky do štuclu dříve, než letadlo ujede z kurzu. Zvládl jsem to pokaždé úspěšně, ale až teď jsem si uvědomil, že pravačku na vysílač po odhozu dávám shora. A to se štuclem jaksi nejde.

Dosahované časy byly víceméně standardní, mezi pětadvaceti a třiceti minutami. Termika nic moc, ale to u mě moc neznamená. Přistávání bylo taky zajímavá kapitola, v sobotu jsem byl spíš dlouhý a přistání byla hodně hladká, v neděli naopak krátký a spíš jsem s tím řezal. Ale pokaždé jsem se trefil na plochu (i když jednou jen tak tak) a letadlo bylo opět použitelné. Příjemné polétání, jenom pazoury mrznou i ve štuclu. Nevím co bez něj...