(Mnichov) A tak se dá létat i v prosinci. Vlastně to má logiku - léto se nám protáhlo do října a tak se vlastně podzim pomalu přesouvá do druhé poloviny. Výhodu tohoto uspořádání jsem ocenil o víkendu, kdy jsem mohl vyrazit za létáním jak v sobotu, tak i v neděli. Počasí tip-top, v sobotu byla po ránu mlha, která se ale kolem poledne rozpustila, v neděli pak nebyla vůbec - nejspíš i proto, že foukalo o něco více. Teplota už nic moc, kolem deseti stupňů, takže kombinace moira, rolák, windstopperovka a větrovka to jistila, pro tentokrát doplněná štuclem.
S ním jsem si taky nejvíc užil - hlavně při odhozu. Jednak se hůř dává plný plyn levačkou, která je schovaná vevnitř, a pak následuje poměrně dobrodružné zastrkávání pravačky do štuclu dříve, než letadlo ujede z kurzu. Zvládl jsem to pokaždé úspěšně, ale až teď jsem si uvědomil, že pravačku na vysílač po odhozu dávám shora. A to se štuclem jaksi nejde.
Dosahované časy byly víceméně standardní, mezi pětadvaceti a třiceti minutami. Termika nic moc, ale to u mě moc neznamená. Přistávání bylo taky zajímavá kapitola, v sobotu jsem byl spíš dlouhý a přistání byla hodně hladká, v neděli naopak krátký a spíš jsem s tím řezal. Ale pokaždé jsem se trefil na plochu (i když jednou jen tak tak) a letadlo bylo opět použitelné. Příjemné polétání, jenom pazoury mrznou i ve štuclu. Nevím co bez něj...
Žádné komentáře:
Okomentovat