(Osnice) Po dlouhé době jsme se domluvili s Marťanem a Jirkou, jenom místo do Lochkova jsme v plné sestavě vyrazili do Osnice. Letecký park byl vskutku impozantní - Findeisovi s Easy Gliderem, Easy Starem a malým dmychadlovým Heinkelem 162 z EPP, táta komplet s větroni (Skyline a Lomikel) a historiky (Bojar, Start a President) a já s Absolutionem a Ionem. K tomu jsem si navíc pořídil nový foťák, který jsem chtěl otestovat v ostrém provozu.
Cestou jsme se ještě stavili u Mirka Potůčka a někdy před druhou jsme byli na place. S ničím jsme se moc nemazali - táta mi hodil Absolutiona a vzápětí se přidal on se Skylinem a Marťan s Easy Gliderem. Já toho ve vzduchu moc nedokázal a po sedmnácti minutách jsem přistával. Samo přistání nic moc, několik hromad hnoje tvoří docela solidní překážkovou dráhu. Po přistání jsem dal baterky na nabíječ a chvíli se věnoval focení. Stihl jsem akorát Jirku s Easy Starem na startu a tátu s Marťanem na přistání.
Další kolo byl malý Heinkel na dmychadlo. Výkonu na rozdávání to nemá, ale rozhodně je to zajímavý stroj na vyblbnutí. Dokonce i pár fotek mi z toho vyšlo. Aby se nehádali, dali si Marťan i Jirka každý po letu.
Pak jsem si střihnul další let - a to bylo ono. Kroužení v termice s Marťanem, třemi čápy a jedním dravcem bylo nádherné, stejně jako dosažená výška, která šla ke čtyřem stům metrům. Doba letu - 37 minut - jedním slovem paráda. Po takovém letu jsem si tak jako tak potřeboval odpočinout, takže i druhé baterky šly na nabíječ a já fotit. Tentokrát jsem měl k dispozici tátova Presidenta (start), Marťanova Easy Glidera (v letu) a Jirkova Easy Stara (start). Úspěšnost střídavá, fotky Easy Stara a Easy Glidera mi vcelku vyšly, Presidenta jsem bohužel dost rozmazal.
V dalším kole jsme byli opět ve třech v termice - já, Marťan a táta. Ten pro změnu s Lomikelem. Už se mi tak nedařilo. Sice jsem jednou nastoupal dost vysoko, ale pak to nosilo jen někde a ještě jenom kousek nad zemí a dalo to "jen" dvacet minut. Výškoměr jsem si zapomněl zapnout a tak ani nevím jak vysoko jsem byl. Po přistání jsem ještě stihl vyfotit tátovi Lomikela při dosednutí.
Pak začal táta chystat Bojara a přijel Mirek Potůček se Zipperem, fotil jsem jak přípravy obou, tak pak tátův let a pomalu mi bylo jasné, že poslední nabité baterky asi vybiju až doma. Zase jsem měl příležitost vychutnat si skoro čtyřicetiminutový(!) let majestátního Zippera. To už se připozdívalo a my museli domů za dalšími povinnostmi.
Fotky z celé akce jsou tady. Marťan nalétal asi hodinu a půl - prostě ďábel.
Žádné komentáře:
Okomentovat