Drevokocúr

Aneb kdopak to sklízí sousedům ořechy.

Pár fotek

Z procházek po okolí...

Muchomůrky

Nikoli bílé, ale červené. (Bakov, na náspu trati u stadionu.)

Víkend v Bakově

(Koprník) Výškoměr jsem přeprogramoval na automatické zapnutí a bylo to znát. Sice nemůžu vyčíst maxima a minima pomocí UniDisplaye, ale to stejně na place nepoužívám, takže je to jedno. Na oplátku se mi nestane, že bych výškoměr zapomněl zapnout.

V sobotu jsem se trefil do termiky hned v prvním letu a prvním nastoupání a bylo z toho krásných čtyřiatřicet minut. Už jsem doufal na hodinu, ale pak už to buď nenosilo nebo jsem se prostě netrefil a celková doba letu byla "jenom" čtyřicet osm minut. I dosažených 420 metrů výšky není úplně špatné. Zato druhý let byl splachovací - dvanáct minut, takže hodina celkem. Po dojmu z prvního letu jsem ani nedával nabíjet baterky, a tak jsem se sbalil a odjel.

Neděle probíhala odlišně. První let nic moc za šestnáct minut, takže baterky šly bez diskuse na nabíječ. Druhý let byl lepší - třicet minut, byť to nosilo klasicky do sluníčka. Zamrzelo jen přistání na asfalt, kdy jsem byl trochu krátký. Třetí byla kopie prvního - patnáct minut a na grafu pila.

Oba dva dny bylo krásně, ale docela chladno. Létal jsem v černé bundě a sundaval jsem ji až kolem poledního. Na ploše jsem se kupodivu potkal jen s jedním borcem - v sobotu jsme se akorát vystřídali, ale v neděli přijel o něco dřív a tak jsme i trochu pokecali. V sobotu tam byl sám do čtyř a přitom říkal, že o týden předtím tam byla spousta lidí...

(Vlevo graf z prvního sobotního letu, vpravo z druhého nedělního.)

-- MARK --

(Mnichov) Oproti minulému víkendu bylo tentokrát počasí na jedničku s hvězdičkou. Jak je již mým dobrým zvykem, nijak jsem nespěchal a kolem poledního jsem byl na letišti. Hned bylo vidět, že se místní připravují na nadcházející Oktoberfestpokal - a to jak organizačně, tak i sportovně. Na první let jsem se v naprosté pohodě vešel do skupinky větroňů poletujících v termice, ale let samotný byl dost bídný. V prvním nastoupání jsem něco málo vychytal, ale další dvě byly vyloženě splachovací a přistával jsem po dvanácti minutách. Navíc jsem zapomněl zapnout výškoměr, tak ani nevím, jak jsem stoupal.

Před druhým letem si místní postavili báze na rychlost a rozhodně se bylo na co dívat. Vítr navíc foukal (pokud tedy foukal) z boku a tak byly obvyklé fáze startu z navijáku obohaceny o nálet v relativně malé výšce do strany a teprve potom začal pilot stoupat. Chvíli jsem okukoval a pak do mě jeden z místních lehce zaryl a já tedy vrazil baterky do stroje, zapomenul zapnout výškoměr a odstartoval. Naštěstí jsem si vzpomněl relativně včas a výškoměr zapnul hned po vypnutí motoru. Kvůli bázím jsem měl poměrně omezený prostor, ale vůbec to nevadilo. Létal jsem směrem k výstavišti a nosila prakticky celá obloha. Jenom sledování letadla na hranici viditelnosti bylo dost únavné. S nastoupáním jsem se krásně trefil do okamžiku, kdy místní tahali zpátky silony, takže jsem měl volno po celé ploše.

Druhé nastoupání bylo kopií toho prvního - s tím, že jsem létal asi o minutu déle. V obou případech to navíc bylo tak, že jsem přestal kroužit a víceméně cíleně z termiky "vypadnul".
Poté jsem využil klidu na ploše a sedl. Sice by se dalo létat asi i hodinu, protože jsem měl nalétáno jen minutu dvacet motorového letu a stejnou dobu by motor v pohodě běžel - doma jsem z baterek vybil krásných kulatých 1000 mAh. Ale pro daný okamžik jsem měl dost, a protože přijížděli další lidé, tak jsem raději vyklidil pole.

V Bakově

(Koprník) Teprve v pondělí se udělalo jakž-takž rozumné počasí, že se dalo létat. I tak jsme nabili jen po jedněch baterkách a rozjeli se na plochu. Ve finále to nebylo až tak hrozné, vítr sice foukal, ale žádnému z našich ér (Absolution & Skyline) to v zásadě nevadilo. Jenom létání s klapkami jsem rychle odpískal, přeci jen je Absolution s kompletně zakřivenou odtokovkou méně stabilní. Táta nalétal skoro půlhodinu, já nějakých šestnáct minut - a náznaky termiky tam byly. Pak mě ještě táta ukecal (ne že by to bylo něco těžkého) abych nabil a při druhém letu jsem si ještě dvě minuty přidal. Jenom jsem při nabíjení musel malinko zmasírovat i vysílač, který už byl jen kousek před signalizací. Naštěstí má PPI 2 dva nabíjecí kanály...

Vstup do škoního roku

(Slatina) Parta ze Slatiny vyhlásila akci "Vstup do školního roku" a tak jsme se s tátou rozhodli se tam po dlouhé době podívat. Na place už byl Kozel a pár dalších lidí, ale jinak bylo jasné, že největší účast bude až odpoledne - jenomže to už já musel zase do Mnichova. Navzájem jsme se pozdravili, pomohli Kozlovi s realizací "autobazaru" a pomalu rozbalili naše stroje - Absolutiona a Skylina. Já letěl celkem třikrát - lety to byly dvacet, třiadvacet a patnáct minut a v prvních dvou jsem si užil alespoň trochu termiky. Mezi lety se člověk rozhodně nenudil - bylo na co koukat. Ať už Hrochův Slow Poke, Kozlův Big Bird - byť toho jsem měl částečně v průběhu mého letu - vrtulník nebo dvojice Optima a Dion. Diona jsem si i hodil - resp. jsem ho udržel v ruce dost dlouho na to, aby se tomu dalo říkat odhoz. Z letiště jsme odjížděli akorát, když Roman upekl na grilu první maso...