-- MARK --

(Mnichov) Oproti minulému víkendu bylo tentokrát počasí na jedničku s hvězdičkou. Jak je již mým dobrým zvykem, nijak jsem nespěchal a kolem poledního jsem byl na letišti. Hned bylo vidět, že se místní připravují na nadcházející Oktoberfestpokal - a to jak organizačně, tak i sportovně. Na první let jsem se v naprosté pohodě vešel do skupinky větroňů poletujících v termice, ale let samotný byl dost bídný. V prvním nastoupání jsem něco málo vychytal, ale další dvě byly vyloženě splachovací a přistával jsem po dvanácti minutách. Navíc jsem zapomněl zapnout výškoměr, tak ani nevím, jak jsem stoupal.

Před druhým letem si místní postavili báze na rychlost a rozhodně se bylo na co dívat. Vítr navíc foukal (pokud tedy foukal) z boku a tak byly obvyklé fáze startu z navijáku obohaceny o nálet v relativně malé výšce do strany a teprve potom začal pilot stoupat. Chvíli jsem okukoval a pak do mě jeden z místních lehce zaryl a já tedy vrazil baterky do stroje, zapomenul zapnout výškoměr a odstartoval. Naštěstí jsem si vzpomněl relativně včas a výškoměr zapnul hned po vypnutí motoru. Kvůli bázím jsem měl poměrně omezený prostor, ale vůbec to nevadilo. Létal jsem směrem k výstavišti a nosila prakticky celá obloha. Jenom sledování letadla na hranici viditelnosti bylo dost únavné. S nastoupáním jsem se krásně trefil do okamžiku, kdy místní tahali zpátky silony, takže jsem měl volno po celé ploše.

Druhé nastoupání bylo kopií toho prvního - s tím, že jsem létal asi o minutu déle. V obou případech to navíc bylo tak, že jsem přestal kroužit a víceméně cíleně z termiky "vypadnul".
Poté jsem využil klidu na ploše a sedl. Sice by se dalo létat asi i hodinu, protože jsem měl nalétáno jen minutu dvacet motorového letu a stejnou dobu by motor v pohodě běžel - doma jsem z baterek vybil krásných kulatých 1000 mAh. Ale pro daný okamžik jsem měl dost, a protože přijížděli další lidé, tak jsem raději vyklidil pole.