(Mezihoří) Některé cesty za svahovým létáním nejsou úplně přímé a tohle byla jedna z nich. Původně jsme počítali s Osečany, ale místo západu foukalo spíš od jihozápadu a to už na Osečany není. Sice jsme tam původně vyjeli, ale v Jílovém nás chytil Tomášův telefonát, že jet do Osečan nemá smysl a oni (tj. Tomáš a Láďa Mareček) jedou do Mezihoří kousek od Čerčan. Po úspěšném setkání v Poříčí nad Sázavou nás Tomáš s Láďou odnavigovali na místo. Tam jsme si ještě dali malou terénní vložku, když jsme se pokoušeli dojet až těsně pod louku. My s tátou jsme zbaběle prchli a zaparkovali na kraji vsi, ale Láďa s Tomášem vozidlo statečně vytlačili na vysněné místo. My to měli dál, ale zase jsme nemuseli tlačit.
Kopec je skutečně luxusní - dá se létat cokoli od západu k jihu a Láďa říkal, že nad vesnicí se dá létat i při jihovýchodním větru. Jenom nám foukal přímo západ, takže jsme byli na úplném kraji, vpravo od nás hustý porost mladých borovic a my létali přímo nad nimi (respektive o něco za nimi - ale to jsme nevěděli). Letový program byl poměrně bohatý - Tomáš měl s sebou svoje staré F3J a Šohaje, Láďa dva F3B / F3F brusy (Furio a Big Birda) a my ty svoje chudinky - táta svého svaháka a já Iona, opraveného po ráně na Rané. Láďa Mareček mi půjčil nějaké olovo, takže jsem ani nemusel dovažovat bateriemi, ale zátěž ještě musím u tohoto stroje vyladit.
A nouze nebyla ani o dramatické okamžiky. Tátovi nějak nevyšlo přistání a sedal asi sto metrů od nás a z mého pohledu za hranou. Odnesly to kolíčky na křídlech, ale Tomáš s Láďou tátu ukecali, že to stačí přelepit isolepou a ještě poletí. A taky letěl. Láďa Mareček měl zase problémy uřídit Big Birda - a po přistání zjistil, že má vyčesané převody na servu výškovky. On s tím ale dokázal nejen letět, ale i slušně přistát. Tomáš nám předvedl několik nízkých průletů se Šohajem a já kromě trochy létání ještě fotil...
