Harz

Krátká rekapitulace cyklovýletu po německém pohoří Harz (15.-18. 7. 2008).

Hameln - prohlídka města brzo po ráno má něco do sebe. Město patřilo jen nám a popelářům. Jenom kdybych nebyl po cestě tak rozlámaný.

Sankt Andreasberg - než jsme se mohli ubytovat, tak nás vyšoupli z autobusu na kola. Počasí se krásně vybralo a bylo snad nejlépe za celý zájezd. Cesta po vrstevnici byla příjemná jen do chvíle kdy se zlomila dolů. Sjezd by ani tak nevadil, jako tušení, že bude potřeba jet i nahoru. Pro jistotu jsme se dole posilnili, ale i tak nám dal výjezd docela zabrat.

Bad Harzburg - cílem byl Goslar, kde bylo první sběrné místo. Ovšem už v Bad Hrazburgu, kde jsme se sešli u kašny, začalo poprchávat a dál už regulérně lilo. Naše malá skupinka si to dala mimo silinici (to ostatně už do Bad Hrazburgu), ale bylo to jedno, zmokli jsme úplně všichni. To bylo důvodem, že na prvním sběrném bodě jsme se všichni nasáčkovali do busu a jeli zpátky do pensionu. Z Goslaru nemám ani jednu fotku, což je sice škoda, ale bylo opravdu mizerně.

Brocken - zase se udělalo hezky, což bylo dobře. Čekal nás nejvyšší kopec pohoří Harz, Brocken (1143 m.n.m). Celé to bylo zajímavé, protože kopec ležel na hranici mezi východním a západním Německem, takže byl dlouhá léta nepřístupný (Rusové i Stasi na něm měli pozorovací a odposlouchávací stanici). Výjezd nahoru byl částečně i po cestě, kterou tam postavili východoněmečtí pohraničníci a pokračoval po kozí stezce podél železnice. Úplně nahoru už jsme vyjeli po normální turistické cestě. Tou jsme také jeli dolů, abychom z ní uhnuli kvůli několika keškám. Jedna z nich nás zavedla i ke žralokovi. Cestou zpátky jsme ještě museli překonat poměrně slušné stoupání mizerným terénem, ale pořád jsme byli doma dřív než skupinka, co jela ještě do Wernigerode.

Hexentanzplatz - jen krátká zastávka na cestě domů. Prošli jsme se kousek pod vlastním Hexentanzplaztem, podívali se na lanovku, co tam vede a mazali zpátky k busu.

Quedlinburg - poslední zastávka, alespoň o trochu delší než ta předchozí. Na městě bylo pořád ještě vidět, že bylo na východní straně bývalé hranice. Rozhodně zajímavé zastavení.