Wing na Kladně

(Kladno) Po dlouhé době jsem zkusil večer zajet na kladenské letiště, raději jen s Wingem. Bylo dost pozdě, ale "velcí" ještě létali, tak jsem se držel relativně nízko nad zemí. První let na jeden a půl minutu motoru, nalétal jsem sedmnáct minut, v druhém letu jsem raději sedl dřív (asi po čtvrt hodině), protože plochu začali křižovat padáčkáři.

Minela s ocasem

(Písnice) Na letišti spousta lidí - ideální příležitost udělat ze sebe pitomce. A také se mi to povedlo. U Q11 jsem při montáži nezapojil táhla na ocase - a předletovou kontrolu přerušil kvůli rozjetým klapkám a k ocasu se nedostal. Q11 po odhodu začal vibrovat ocas, rychle jsem vypnul motor a zkoušel řídit. Moc to nešlo a mně došlo, co jsem vlastně spáchal. Nakonec éro sedlo celkem rozumně, ale bylo to spíš dílem náhody než mým pilotním uměním. Navíc to jednu chvíli vypadlo, že trefím auta...

Jediná závada byla nakonec mírně naprasklá ocasní trubka. (Osobně tipuji spíš od vibrací než od "přistání".) Chvíli jsem postával a byl na sebe naštvaný, pak jsem rozmýšlel, jestli nemám vzít raději Winga. Ten ocas nemá a tudíž je riziko maléru menší. Nakonec jsem si od Honzy Micky půjčil řídký vteřiňák, prasklinu zalepil a mohl jsem letět. Dobře jsem udělal, protože hned v první letu jsem se chytil a uletěl deset minut. Další čtyři lety nic moc, mezi pěti, šesti minutami. Po výměně baterek to přišlo - tři destiminutové lety. Nejhezčí byl třetí, kdy jsem nejdříve spadl, ve sto metrech se zase chytil zhruba té samé výšce to odlétal. Další dva lety opět nic moc, sedm a šest minut.

Chodí bouřka okolo

(Koprník) Vypadalo to, že nebude moc foukat a tak jsme tentokrát s sebou vzali "káčka". Jenomže kolem šla bouřka a jen, co jsme je dali dohromady (já Q11, táta Tilii), začal foukat studený vítr a my museli asi čtvrt hodiny čekat než se bouřka kus odstěhuje a přestane dunět. Alespoň bylo na co koukat, jednu chvíli se objevila krásná duha. Když se vítr trochu uklidnil, šli jsme do vzduchu. Moc to nenosilo a prvních pět letů jsem měl mezi šesti a sedmi minutami. (Táta byl ovšem o něco úspěšnější.) Pak už se začalo šeřit a z druhých baterek jsem dal už jen dva lety. Ovšem tentokrát to už bylo lepší a letěl jsem devět a půl a osm a půl minuty.

-- MARK --

(Koprník) Poměrně foukalo a tak jsem zase létal s Wingem, první let v pohodě, opět na dvě minuty motoru dvacet minut ve vzduchu. Po druhém startu na mě začal pípat modul, přestože jsem neletěl nijak daleko a tak jsem raději po třech nastoupáních a sedmi minutách ve vzduchu přistál,vypnul model i vysílač a do modulu dal SD kartu pro sběr dat. Ovšem pípání se potom už neobjevilo a já si dolétal čas na dvacet minut. Termiky pomálu, snad jen na začátku posledního letu.

Frantov 2012

(Frantov) Začátkem července jsme s tátou vyrazili na již tradiční slezinu hradeckých modelářů na padáčkářském letišti u Frantova. Dojeli jsme ve čtvrtek odpoledne za pořádného horka. Do vzduchu jsme se proto úplně nehnali, ale nakonec jsme se nechali vyprovokovat a provětrali větroně. Já začal s Q11 a hned pro začátek jsem rezignoval na "káčkařský" styl a letěl jsem jeden let s třemi stoupáními. Vítr totiž foukal kolmo na dráhu, na které se navíc pohybovalo víc lidí, než mi bylo příjemné. Ale celkem to i nosilo, byť časy jednotlivých stoupání byly mezi pěti a sedmi a půl minutami. Pak jsem si dal další tři lety, tentokrát už s přistáními. To už se rozfoukávalo a moc to nenosilo.

Po doplnění tekutin a výměně baterek jsem letěl ještě dvakrát, ale už to byl boj a tak jsem vyměnil Q11 za Winga. S ním se létalo lépe, ale bez termiky a tak graf výšky stejně připomínal pilu. Závěr byl ale zajímavý, protože najednou se začalo éro propadat. Ještě jsem stihl houknout na tátu, ať rychle přistane, ale sám jsem to nedokázal a posadil jsem Winga do políčka pod svahem. Z třiceti metrů jsem spadl za nějakých deset vteřin.

Pak už jsme jen postavili stan a jali se opékat buřty, jenže na východě se začalo zatahovat a přišel vichr. Stan nám zalehl rovně se zemí a nic se s tím nedalo dělat. Zase neuletěl. I velký vojenský stan vydržel, jen se musely zdvojit kolíky. Zato dva přístřešky lehké odletěly kamsi k Sadové. Po větru vzápětí přišel i déšť a tak jsme se všichni sešli ve velkém stanu, kde vzápětí došlo ke krizi, když nám došlo pivo. Náhradní sud byl v autě a podmínky venku byly takové, že jsme prostě museli počkat. Nejhorší déšť ale přešel poměrně rychle, a tak se dodávka piva obnovila.

Já se vydal k našemu stanu obhlédnout škody. Stan přežil, jenom do něj kvůli spláclému tropiku natekla voda. Podlážka statečně držela a tak jsme uvnitř měli malý rybníček. Naštěstí mi Láďa Linka půjčil kus molitanu a já stan docela  slušně vybral a v rámci možností vysušil. Na karimatkách jsme byli v suchu a do rána jsme stan vyhřáli natolik, že podlážka uschla úplně.

V pátek ráno nám trochu trvalo než jsme se vyhrabali, ale nakonec jsme šli létat bude opět vedro. U mě se projevila lenost a vzal jsem Winga, kterého jsem měl v autě od předchozího dne. Stačilo mi tedy jen dát dovnitř baterky a letět. První baterky opět stylem pila, na dvě minuty motoru dvacet minut letu. V druhém letu už začala vyskakovat termika a na dvacet minut letu mi stačilo o půl minuty méně motoru. Jenže to už začalo být dost teplo a my se raději rozloučili a klimatizovaným autem odjeli zpátky do Bakova.