(Frantov) Začátkem července jsme s tátou vyrazili na již tradiční slezinu hradeckých modelářů na padáčkářském letišti u Frantova. Dojeli jsme ve čtvrtek odpoledne za pořádného horka. Do vzduchu jsme se proto úplně nehnali, ale nakonec jsme se nechali vyprovokovat a provětrali větroně. Já začal s Q11 a hned pro začátek jsem rezignoval na "káčkařský" styl a letěl jsem jeden let s třemi stoupáními. Vítr totiž foukal kolmo na dráhu, na které se navíc pohybovalo víc lidí, než mi bylo příjemné. Ale celkem to i nosilo, byť časy jednotlivých stoupání byly mezi pěti a sedmi a půl minutami. Pak jsem si dal další tři lety, tentokrát už s přistáními. To už se rozfoukávalo a moc to nenosilo.
Po doplnění tekutin a výměně baterek jsem letěl ještě dvakrát, ale už to byl boj a tak jsem vyměnil Q11 za Winga. S ním se létalo lépe, ale bez termiky a tak graf výšky stejně připomínal pilu. Závěr byl ale zajímavý, protože najednou se začalo éro propadat. Ještě jsem stihl houknout na tátu, ať rychle přistane, ale sám jsem to nedokázal a posadil jsem Winga do políčka pod svahem. Z třiceti metrů jsem spadl za nějakých deset vteřin.
Pak už jsme jen postavili stan a jali se opékat buřty, jenže na východě se začalo zatahovat a přišel vichr. Stan nám zalehl rovně se zemí a nic se s tím nedalo dělat. Zase neuletěl. I velký vojenský stan vydržel, jen se musely zdvojit kolíky. Zato dva přístřešky lehké odletěly kamsi k Sadové. Po větru vzápětí přišel i déšť a tak jsme se všichni sešli ve velkém stanu, kde vzápětí došlo ke krizi, když nám došlo pivo. Náhradní sud byl v autě a podmínky venku byly takové, že jsme prostě museli počkat. Nejhorší déšť ale přešel poměrně rychle, a tak se dodávka piva obnovila.
Já se vydal k našemu stanu obhlédnout škody. Stan přežil, jenom do něj kvůli spláclému tropiku natekla voda. Podlážka statečně držela a tak jsme uvnitř měli malý rybníček. Naštěstí mi Láďa Linka půjčil kus molitanu a já stan docela slušně vybral a v rámci možností vysušil. Na karimatkách jsme byli v suchu a do rána jsme stan vyhřáli natolik, že podlážka uschla úplně.
V pátek ráno nám trochu trvalo než jsme se vyhrabali, ale nakonec jsme šli létat bude opět vedro. U mě se projevila lenost a vzal jsem Winga, kterého jsem měl v autě od předchozího dne. Stačilo mi tedy jen dát dovnitř baterky a letět. První baterky opět stylem pila, na dvě minuty motoru dvacet minut letu. V druhém letu už začala vyskakovat termika a na dvacet minut letu mi stačilo o půl minuty méně motoru. Jenže to už začalo být dost teplo a my se raději rozloučili a klimatizovaným autem odjeli zpátky do Bakova.
Žádné komentáře:
Okomentovat