Novoroční polétání

(Koprník) Zima, lezavo, ale nic nepadalo, skoro nefoukalo a bylo vidět, takže jsme vyrazili provětrat naše stroje. Na letišti nikdo nebyl - asi jsme tam byli moc brzo. Táta měl s sebou Lomikela, já Iona a oba jen jedny baterky, protože na víc nebyl čas a ani podmínky. Oběma se nám zdálo, že to maličko ťuká, ale na grafu z UniLogu jsem při nejlepší vůli nic nenašel. I tak ale táta nalétal kolem čtyřiceti minut a já těsně pod půlhodinu. Přistání mi vyšlo naprosto ukázkově - kdyby se jen tak chtělo potvrdit ono známé "Jak na Nový Rok, tak po celý rok". Zato tátovi se nezadařilo. Byl dlouhý a sedal na zasněžený asfalt, po kterém se Lomikel sklouzl až ke kraji dráhy, kde narazil čelně do panelu. (Pochopitelně jediného na celých patnácti metrech.) Nárazem se zarazil kužel a lepící páskou přilepené klapky křidélek doslova odpadly (zřejmě vlivem nízké teploty).