Vltava v Modřanech

Pochybné měření

(Písnice) Při měření jsem zjistil, že 150 A sondu na svém UniLogu nenastavím a 80 A má táta doma, tak jsem to prostě riskl a Absolution šel do vzduchu s UniLogem se špatným nastavením. Dal jsem si dva lety, jeden sedmnáctiminutový a bez termiky, druhý dvacetiminutový s velmi slušnou termikou, kdy jsem z dvouset metrů vystoupal až na čtyřistapadesát. Z měření (zkorigovaného na jinou sondu) mi vyšlo, že čerstvé baterky dají s vrtulí Aeronaut 13 x 8 (úzkou) 60 A, což je více než 600 W. Absolution potom stoupá přes 8 m/s, s "unavenými" baterkami lehce přes 50 A a model stoupá stále skoro 8 m/s. Model teď létá pěkně, problém je, že tyto hodnoty už jsou na hraně pro motor, takže by to chtělo motor pro vyšší proudové zatížení.

Strom na kopci

(Mezihoří) Slušně foukalo a tak jsme s tátou a Tomášem vyjeli na svah u Mezihoří. Foukalo opravdu dost (navíc lehce ze strany přes pětimetrové borovičky) a tak jsme já s Ionem a táta s Futurkou dost bojovali. Dal jsem dva čtvrthodinové lety a v obou případech bylo přistání docela adrenalinové. (V jednom případě i start.) Táta na tom byl o poznání lépe - přeci jen má Futurka výrazně lepší brzdy. Naproti tomu byl Tomáš s Šohajem vyloženě v pohodě. Tak v pohodě, že v momentě, kdy vítr trochu polevil, si Tomáš dovolil bojovat někde na úrovni očí a už to vypadalo, že vyhraje. Ovšem při pokusu o návrat úspěšně zavěsil Šohaje na jeden ze stromů, co rostou podél svahu. Naštěstí se tátovi povedlo vylézt na strom a model dostal s menšími škodami na zem. Tím pádem Tomáš dolétal, táta měl Futurku už složenou, ale já jsem ještě jednou hodil Iona do vzduchu a pěkně si zalétal. Jak vítr polevil, let daleko méně připomínal boj a nakonec jsem ve vzduchu byl dvacet minut.

Dvě kraksny na Kvítku

(Nasavrky) O týden později jsme pro změnu vyrazili na Kvítek v plné sestavě - já a Absolutionem, táta s Lynxem a Mirek s Rytmusem. První jsem odstartoval já a hned se mi zadařilo, z prvního nastoupání jsem naletěl šestnáct minut. Bohužel jsem sedal nejen proto, že jsem chtěl, ale také proto, že Mirkův let netrval ani čtvrt minuty. Jeho Rytmus se po startu vzepjal a bez reakce na řízení se po krátkém a divokém letu zarazil do země. A aby toho nebylo málo, tátův Lynx se při přiblížení na přistání otočil na druhou stranu a následná korekce už moc nezachránila a táta "přistál" asi stopadesát metrů daleko. O příčinách obou nehod jsme mohli jen spekulovat. Jediné letuschopné letadlo jsem měl já, ale chuť k létání byla tatam.

13 x 8

(Nasavrky) Rozkopaný byt nás vyhnal za našimi na chatu a protože jsem si tam nechal dovézt i Absolutiona... Tak jsem měl měl možnost otestovat na Majzláku vrtuli Aeronaut 13 x 8. Éro s ní výrazně lépe stoupá, ovšem i odběr bude o poznání jinde. Kde přesně ještě budu muset změřit, ale bude to poněkud složitější - u nových baterek je výrazně méně místa. Jinak jsem si dal jeden skoro půlhodinový let, ale termiku jsem prakticky nechytil.

Severní Itálie

Obrazový deník z cesty po severní Itálii. (27. června - 11. července)

Přecházím na Li-Po

(Písnice) Po dlouhé době jsem se zase dostal na plac - tentokrát vyzkoušet Absolutiona s čínskou baterií Li-Po 5000 mAh místo starých NiCd Sanyo 1700 SCR. Absolution se trochu odlehčil a výrazně vzrostla kapacita baterií. O něco vyšší napětí Li-Po se nijak výrazně neprojevilo - s původní vrtulí 12 x 6,5 se stoupání moc nezměnilo. Budu muset jít výš.

Kočičky

Šílenost na sjezdovce

(Kohútka) V jakémsi zatemnění mysli (a pod dojmem lehkého leteckého absťáku), mě napadlo, že by šlo létat i na sjezdovce Malá Kohútka. Když jsem se s Ionem ocitl na místě předpokládaného startu, tak už mi to jako úžasný nápad nepřipadalo, ale éro jsem do vzduchu přeci jen hodil. Let nic moc, sjezdovka je dost úzká a tak jsem létal víc nad lesem. Po pěti minutách jsem toho měl tak akorát dost a se štěstím jsem Iona posadil do vysoké trávy na sjezdovce. Pro příště si létání na tomhle místě hodně rozmyslím - rozumný stroj na tuhle plochu je nejspíš házedlo F3K. (Místo startu je na cestě zhruba v úrovni drobných stromků. Fotka samotná je z loňského podzimu, takže plocha vypadala trochu jinak - hlavně tráva byla vyšší.)

-- MARK --

(Písnice) Létání s Ionem.

Na svahu bez větru

(Korno) Navnadění předpovědí na mírnější vítr jsme vyrazili za Láďou Marečkem a Tomášem na svah nad vesnicí Korno. Vítr nic moc a tak Láďa střílel své éro z gumiciku a lovil termiku pod kopcem. Já ho dvakrát napodobil s Ionem, ovšem poprvé jsem se vůbec nechytil. Výsledkem byl pětiminutový let se čtyřmi stoupáními a záznam z výškoměru připomínal pilu. Druhý let byl o dost lepší, na tři nastoupání jsem letěl dvaadvacet minut. Svahového létání jsme si moc neužili, ale krásné počasí nám to alespoň částečně vynahradilo.

Přespolní běh

(Lochkov) To jsme se vypravili do Lochkova zalétat si s Marťanem a jeho tátou v Lochkově u nich za barákem. Já měl s sebou Iona a celkem se mi dařilo chytat termiku nad stavbou mostu přes údolí. Udržel jsem se tam asi dvacet minut a zdaleka jsem nevylétal celé baterky. Marťan honil po obloze nejprve EasyGlidera, pak přesedlal na Gemini. Ovšem o zlatý hřeb se postaral táta. Celou dobu, co jsme létali (asi hodinu), se snažil nahodit Atoma ve svém Startovi. To se mu sice na konec podařilo, ale po odhodu následoval výkřik: "Neřídím!". Jak se snažil motor nahodit, různě zapínal a vypínal model a při ostrém startu byl model přesně podle zákonů pana Murphyho vypnutý. S Marťanem jsme téměř okamžitě vyrazili za modelem. Start dělal čest svému původu ve volném modelu a v majestátních kruzích stoupal k obloze. Motor šel jak pila. Před vesnicí jsme se s Marťanem rozdělili - já běžel do vsi a Marťan okolo. Za chvíli mi model zmizel z dohledu a když jsem se dostal na kraj vesnice, neviděl jsem ani model, ani Marťana. Pak už jsem jen pomocí SMS sbíral informace o postupu hledání - model naštěstí přistál jen pár set metrů od hrany Chuchelského údolí a Marťan ho celou dobu dokázal sledovat. Konec dobrý, všechno dobré - po tomhle zážitku už neměl nikdo z nás chuť na další létání...

Velikonoce v Bakově

(Koprník) Velikonoce jsem celkem tradičně trávil s rodiči v Bakově. Samozřejmě došlo na létání na letišti v Koprníku. V páteční podvečer jsem dal dva lety s Ionem, první let trval dvacet pět minut, druhý jen deset (bylo pozdě a nevylétal jsem celé baterky). Táta proháněl po obloze Lomikela. Na zálet jeho nového stroje na RCEJ s malým stříďákem nedošlo - moc foukalo.

V sobotu došlo na Absolutiona, celkem tři lety po sedmnácti, devatenácti a patnácti minutách. Táta opět honil Lomikela, protože na zálet bylo příliš větrno.

V pondělí jsem opět létal s Absolutionem, vyšlo to na dva lety po osmnácti minutách, v obou případech jsem chytil trochu termiky. Táta zalétal konečně zalétal nové RCEJ!

Jak jsme vynášeli...

Vynášení smrtky v údolí Únětického potoka.

Austrálie!

Pár - no víc než pár - fotek, co jsem nasbíral na třítýdenní služební cestě do Melbourne. A jako bonus dvě fotky z letiště v Dubaji, kde jsme přesedali.