Dvě kraksny na Kvítku

(Nasavrky) O týden později jsme pro změnu vyrazili na Kvítek v plné sestavě - já a Absolutionem, táta s Lynxem a Mirek s Rytmusem. První jsem odstartoval já a hned se mi zadařilo, z prvního nastoupání jsem naletěl šestnáct minut. Bohužel jsem sedal nejen proto, že jsem chtěl, ale také proto, že Mirkův let netrval ani čtvrt minuty. Jeho Rytmus se po startu vzepjal a bez reakce na řízení se po krátkém a divokém letu zarazil do země. A aby toho nebylo málo, tátův Lynx se při přiblížení na přistání otočil na druhou stranu a následná korekce už moc nezachránila a táta "přistál" asi stopadesát metrů daleko. O příčinách obou nehod jsme mohli jen spekulovat. Jediné letuschopné letadlo jsem měl já, ale chuť k létání byla tatam.