Tomášův koncert v Dajáně

Fotky z Tomášova "japonského" koncertu v Dajáně.

Long Shot na Mezihoří

(Mezihoří) Předpověď počasí nebyla nic extra a tak jsem nechal Winga doma na Kladně. Tátu to lehce zamrzelo, ale nedalo se nic dělat. Jediné éro, které jsem měl v Modřanech byl Long Shot. A že bychom mohli v sobotu na kopec. V sobotu dokonce chvílemi i poprchávalo a cestu jsme opět zvažovali. Ale nakonec jsme se rozhodli jet a bylo to dobře. Ještě jsme cestou shrábli Tomáše a jeli jsme na Mezihoří.

Na kopci bylo zataženo, sice nepršelo, ale ani moc nefoukalo. Mně to celkem vyhovovalo a lehce jsem vytrimoval házedlo. Dokonce jsem se i chvilkami povozil. Táta laboroval s Futurkou, která se chovala značně svéhlavě a nic moc nelétala. Postupně se začalo vyjasňovat a rozfoukávat. To vyhovovalo hlavně Tomášovi - jeho ASW v mírných podmínkách moc nelétalo. Se mnou už to bylo o poznání horší, přeci jen F3K házedlo je poměrně lehké a tak jsem se musel trochu snažit. Éro je ale pronikavé a tak to celkem šlo. Největší problémy měl táta, který Futurku pořád nemohl srovnat. Pořád měnil nastavení a těžiště, ale nebylo to ono a nakonec to skončilo tak jak muselo - kraksnou. Odneslo to hlavně křídlo, které ale bylo už zřejmě načaté a bylo nejspíš i zdrojem problémů.

Další na řadě jsem byl já, když jsem v silnějším větru nezvládl přistání, nejdřív se lekl rychlosti sestupu na klapkách, následný loping ještě vybral, ale přistál poměrně tvrdě a daleko. Ani jsem si nemyslel, že se letadlu něco stalo, ale když jsem k němu přišel, bylo mi jasné, že jsem dolétal. U kořene křídla byla prasklá gondola. No a skončil to Tomáš, který při přistání vytrhl pant směrovky a tak toho také nechal. Tak jsme se sbalili a jeli domů. Škoda těch bouraček, ale i tak to bylo pěkné polétání. Poslední dva lety jsem měl patnáct a dvacet minut a tak dlouho jsem s Long Shotem ve vzduchu nikdy nabyl. Trochu jsem ho dostal do ruky a snad i lehce seřídil, takže až ho zase zkusím hodit, budu se spíš snažit létat s nastavením ze svahu.

Bucký rybník

S Wingem v Hradišťku

(Hradišťko) S kamarádem jsme si domluvili výlet s dětmi a já si ke Kačce vzal i letadlo - tedy Winga. V sobotu odpoledne se zadařilo a my se vydali na louku u vesnice. Vítr foukal celkem z dobrého směru, jen byl spíš na draka (pár jsme jich i viděli) než na letadlo. První start byl dost divoký, měl jsem co dělat, abych se dostal v pořádku na zem. Posunul jsem baterky trochu dopředu a bylo to lepší, i když do ideálu to mělo daleko. Vítr byl dost turbulentní a svahovat se mi dařilo jen velmi zřídka. Po osmi minutách jsem přistál, abych si odpočinul a pak jsem dolétal zbytek baterek, což dalo čtyři minuty. S výjimkou prvního letu jsem neletěl výš jak osmdesát metrů. Jinak louka by to byla parádní, kdyby nebyla rozsekaná vedeními vysokého napětí. Takhle to chce menší a obratnější éro.

Q11 & Long Shot

(Písnice) Zopakovali jsme model z předchozího létání a jeli v neděli ráno. Jen jsem protentokrát nabil jen jedny baterky. A také jsme otočili pořadí - nejdříve elektrika a pak případně Long Shot. S Q11 jsem dal pět startů, nejpovedenější byl hned ten první, kdy jsem deset minut přelétal o více než půl minuty. Pak se to otočilo a lety byly čtyři, pět a šest minut. Za něco stál až ten poslední, kdy jsem naletěl osm a půl minuty. Pak jsem vytáhl Long Shota a necelou půl hodinu ho házel. Proti minule žádný velký pokrok, ale alespoň to zkouším. Táta si místo éra vzal foťák a udělal mi pár obrázků.

Koule

Létání v Rybníce

(Rybník) Konečně jsem použil Winga tak, jak jsem to zamýšlel při koupi. Vzal jsem ho na dovolenou na Rybník. Slušná letová plocha byla hned přes ulici z penzionu a v pondělí ráno ji dokonce posekali, ale poměr děti - dospělí 1:1 moc šancí na létání nedával. Tak to vyšlo jen jednou, v pondělí odpoledne, kdy jsme si dali jen krátký výlet na kole. Vylétal jsem baterky nabité od minula a v beztermickém počasí jsem nalétal necelých čtrnáct minut. Letová výška nepřesáhla sto metrů.

Mokré nohy

(Písnice) Původně jsme chtěli jet v sobotu odpoledne, předpověď vypadala celkem dobře a já si i přivezl do Modřan Long Shota. Jenže pršelo a jeli jsme tedy v neděli v neděli ráno. Plocha mokrá jak hnůj, ale i tak jsem vytáhl Long Shota a hodinu ho házel. Původně jsem měl v úmyslu se tomu věnovat nanejvýš půl hodiny, ale na moje poměry mi to docela šlo a tak jsem vydržel. I když hody byly maximálně patnáct metrů a to kdo ví jestli. Nějak se s Long Shotem nedokážu srovnat, přijde mi dost rychlý a hodně ztrácím v zatáčkách.

Táta mezitím zkoušel Futurku na gumicuku, ale moc to nešlo - asi měl špatně háček. Když nás to přestalo bavit vytáhli jsme elektriku. Já Q11, táta Ibise. Vylétal jsem jedny baterky (druhé mi zůstaly nabité), byla i nějaká termika a na to, že jsem létal na patnáct vteřin motoru, časy nebyly až tak špatné. I když na deset minut jsem se ani jednou nedostal.

Termika ve větru

(Písnice) Pro vítr jsme se celkem rozmýšleli, jestli vůbec jet. Navíc já měl s sebou jen Q11 a nebyl jsem si jistý, jestli to bude vůbec za něco stát. Nakonec se z toho vyklubalo perfektní polétání, protože vítr sice foukal, ale stejně ve výšce jako při zemi. A nosilo to...

Wing na Kladně

(Kladno) Po dlouhé době jsem zkusil večer zajet na kladenské letiště, raději jen s Wingem. Bylo dost pozdě, ale "velcí" ještě létali, tak jsem se držel relativně nízko nad zemí. První let na jeden a půl minutu motoru, nalétal jsem sedmnáct minut, v druhém letu jsem raději sedl dřív (asi po čtvrt hodině), protože plochu začali křižovat padáčkáři.

Minela s ocasem

(Písnice) Na letišti spousta lidí - ideální příležitost udělat ze sebe pitomce. A také se mi to povedlo. U Q11 jsem při montáži nezapojil táhla na ocase - a předletovou kontrolu přerušil kvůli rozjetým klapkám a k ocasu se nedostal. Q11 po odhodu začal vibrovat ocas, rychle jsem vypnul motor a zkoušel řídit. Moc to nešlo a mně došlo, co jsem vlastně spáchal. Nakonec éro sedlo celkem rozumně, ale bylo to spíš dílem náhody než mým pilotním uměním. Navíc to jednu chvíli vypadlo, že trefím auta...

Jediná závada byla nakonec mírně naprasklá ocasní trubka. (Osobně tipuji spíš od vibrací než od "přistání".) Chvíli jsem postával a byl na sebe naštvaný, pak jsem rozmýšlel, jestli nemám vzít raději Winga. Ten ocas nemá a tudíž je riziko maléru menší. Nakonec jsem si od Honzy Micky půjčil řídký vteřiňák, prasklinu zalepil a mohl jsem letět. Dobře jsem udělal, protože hned v první letu jsem se chytil a uletěl deset minut. Další čtyři lety nic moc, mezi pěti, šesti minutami. Po výměně baterek to přišlo - tři destiminutové lety. Nejhezčí byl třetí, kdy jsem nejdříve spadl, ve sto metrech se zase chytil zhruba té samé výšce to odlétal. Další dva lety opět nic moc, sedm a šest minut.

Chodí bouřka okolo

(Koprník) Vypadalo to, že nebude moc foukat a tak jsme tentokrát s sebou vzali "káčka". Jenomže kolem šla bouřka a jen, co jsme je dali dohromady (já Q11, táta Tilii), začal foukat studený vítr a my museli asi čtvrt hodiny čekat než se bouřka kus odstěhuje a přestane dunět. Alespoň bylo na co koukat, jednu chvíli se objevila krásná duha. Když se vítr trochu uklidnil, šli jsme do vzduchu. Moc to nenosilo a prvních pět letů jsem měl mezi šesti a sedmi minutami. (Táta byl ovšem o něco úspěšnější.) Pak už se začalo šeřit a z druhých baterek jsem dal už jen dva lety. Ovšem tentokrát to už bylo lepší a letěl jsem devět a půl a osm a půl minuty.

-- MARK --

(Koprník) Poměrně foukalo a tak jsem zase létal s Wingem, první let v pohodě, opět na dvě minuty motoru dvacet minut ve vzduchu. Po druhém startu na mě začal pípat modul, přestože jsem neletěl nijak daleko a tak jsem raději po třech nastoupáních a sedmi minutách ve vzduchu přistál,vypnul model i vysílač a do modulu dal SD kartu pro sběr dat. Ovšem pípání se potom už neobjevilo a já si dolétal čas na dvacet minut. Termiky pomálu, snad jen na začátku posledního letu.

Frantov 2012

(Frantov) Začátkem července jsme s tátou vyrazili na již tradiční slezinu hradeckých modelářů na padáčkářském letišti u Frantova. Dojeli jsme ve čtvrtek odpoledne za pořádného horka. Do vzduchu jsme se proto úplně nehnali, ale nakonec jsme se nechali vyprovokovat a provětrali větroně. Já začal s Q11 a hned pro začátek jsem rezignoval na "káčkařský" styl a letěl jsem jeden let s třemi stoupáními. Vítr totiž foukal kolmo na dráhu, na které se navíc pohybovalo víc lidí, než mi bylo příjemné. Ale celkem to i nosilo, byť časy jednotlivých stoupání byly mezi pěti a sedmi a půl minutami. Pak jsem si dal další tři lety, tentokrát už s přistáními. To už se rozfoukávalo a moc to nenosilo.

Po doplnění tekutin a výměně baterek jsem letěl ještě dvakrát, ale už to byl boj a tak jsem vyměnil Q11 za Winga. S ním se létalo lépe, ale bez termiky a tak graf výšky stejně připomínal pilu. Závěr byl ale zajímavý, protože najednou se začalo éro propadat. Ještě jsem stihl houknout na tátu, ať rychle přistane, ale sám jsem to nedokázal a posadil jsem Winga do políčka pod svahem. Z třiceti metrů jsem spadl za nějakých deset vteřin.

Pak už jsme jen postavili stan a jali se opékat buřty, jenže na východě se začalo zatahovat a přišel vichr. Stan nám zalehl rovně se zemí a nic se s tím nedalo dělat. Zase neuletěl. I velký vojenský stan vydržel, jen se musely zdvojit kolíky. Zato dva přístřešky lehké odletěly kamsi k Sadové. Po větru vzápětí přišel i déšť a tak jsme se všichni sešli ve velkém stanu, kde vzápětí došlo ke krizi, když nám došlo pivo. Náhradní sud byl v autě a podmínky venku byly takové, že jsme prostě museli počkat. Nejhorší déšť ale přešel poměrně rychle, a tak se dodávka piva obnovila.

Já se vydal k našemu stanu obhlédnout škody. Stan přežil, jenom do něj kvůli spláclému tropiku natekla voda. Podlážka statečně držela a tak jsme uvnitř měli malý rybníček. Naštěstí mi Láďa Linka půjčil kus molitanu a já stan docela  slušně vybral a v rámci možností vysušil. Na karimatkách jsme byli v suchu a do rána jsme stan vyhřáli natolik, že podlážka uschla úplně.

V pátek ráno nám trochu trvalo než jsme se vyhrabali, ale nakonec jsme šli létat bude opět vedro. U mě se projevila lenost a vzal jsem Winga, kterého jsem měl v autě od předchozího dne. Stačilo mi tedy jen dát dovnitř baterky a letět. První baterky opět stylem pila, na dvě minuty motoru dvacet minut letu. V druhém letu už začala vyskakovat termika a na dvacet minut letu mi stačilo o půl minuty méně motoru. Jenže to už začalo být dost teplo a my se raději rozloučili a klimatizovaným autem odjeli zpátky do Bakova.

Jak nás málem vyhnal déšť

(Písnice) Vyrazili jsme brzo, abychom se rychle vrátili, ale jen, co jsme dali éra dohromady, tak začalo krápat. Mně bylo hej, Wing se vešel do auta bez problémů, ale táta musel Ibise zase rozebrat. Chvíli jsme seděli v autě, dívali se ven a i na radar v mobilu, ale vypadalo to čím dál tím hůř, a nakonec se rozhodli jet domů. Cestou jsme se ještě stavovali na Libuši pro tátův spacák a zatímco jsem čekal na tátu, pršet v podstatě přestalo. Tak jsme se rozhodli otočit to podruhé a dojeli znovu na letiště. Létalo se hezky, ale moc to nenosilo. Přesto jsem nalétal s Wingem na dvoje baterky nejdřív dvaadvacet a pak rovných dvacet minut.

Wing v termice

(Písnice) V sobotu jsme s tátou vzali Káťu a jeli do Písnice. Zatím nejlepší létání s Wingem - termika byla tak silná, že jsem nelétal na celé baterky, ale přistával zhruba po minutě motoru. Výsledkem byly čtyři lety: patnáct, dvakrát dvanáct a deset minut. Pak už začalo být teplo a i Kačku to nebavilo - ostatně cestou domů nám usnula v autě...

Zálet Mirkova MiniCorada

(Nasavrky) Mirek se po poměrně dlouhé době odhodlal a tak jsme šli na Majzlák zkusit, jak bude létat jeho (staro)nové MiniCorado. Nejdřív to vypadalo, že pro déšť ani létat nepůjde, ale kolem půl jedenácté se počasí mírně zlepšilo a tak jsme šli. Vítr foukal spíš od vesnice a podél svahu, ale pořád lepší, než když fouká přes kopec. Mirek šel jako první a éro šlo do vzduchu bez problémů. Pohon by sice sneslo silnější, ale i tak byla k disposici i určitá rezerva výkonu. Mirek si párkrát nastoupal a éro si trochu osahal. Jen přistání se úplně nepovedlo, zřejmě model ztratil rychlost a u země už nereagoval. Skončilo to malou hvězdou, ale to bylo všechno, modelu se nic nestalo.

Mirek už letět nechtěl, tak jsem si vzal Winga a vylétal oboje baterky. To už bylo docela hezky, ale termiky moc nebylo. Nalétal jsem osmnáct a šestnáct minut. Přistání spíš krátká, jednak si musím znovu zvykat na přistání bez brzd a pak jsem se snažil přistávat před sebou, protože na druhé půlce kopce nebyla ještě posekaná tráva.

Přeháňky

(Písnice) V neděli jsme vyrazili celkem brzo, abychom se vyhnuli avizovanému dešti. Což se nám povedlo jen na první let, pak začalo krápat a po výměně baterek začalo regulérně pršet. Do té doby jsme ovšem stihli pět pěkných letů s Q11 a Tilií a Ruda nám předváděl parádní pilotáž v malé výšce s Eosem. Když začalo pršet schovali jsme modely jak se dalo a čekali jestli se to nezlepší. Kolem jedenácté přestalo na chvíli pršet a tak jsme stihli ještě dva lety. Celou dobu celkem nosilo, takže jen dva lety byly kolem pěti minut, jinak mezi sedmi, osmi minutami - první let dokonce (přes) deset. Pak už začalo znovu pršet a my stejně museli domů na oběd.

Kvalitní termika

(Písnice) Po týdnu jsme se zase podívali do Písnice, tentokrát bez Kačky, zato s větší výbavou. Táta vezl Ibise i Tilii, já Q11 a Winga. Na place jsme se potkali s Rudou, který testoval nový model pro kategorii F5J. My vytáhli Ibise a Q11 a zjistili, že termiky je víc než dost. Letěl jsem jen čtyři starty a ještě s pauzou v půlce, protože jsme létali dost do sluníčka. Nejkratší let byl osm a čtvrt minuty, jinak jsem "úspěšně" přelétával deset minut. V posledním letu jsem třikrát utíkal z termiky, abych éro vůbec viděl. S přistáními to už ale tak slavné nebylo.

Až mi bylo líto, že jsem nabíjel druhé baterky, ale nakonec jsem ještě vytáhl Winga. Zřejmě jsem úplně netrefil těžiště, protože éro bylo dost divoké. (Tohle musím ještě nějak doladit, značka na boku trupu evidentně nestačí.) Ale při třetím stoupání jsem se chytil a nastoupal tak vysoko, že jsem se zase začal bát. Wing nemá klapky, takže jsem jen poletoval rovně a trochu tlačil. Na zemi jsem pak zjistil, že jsem byl "jen" ve 180 metrech, ale při velikosti Winga to stačilo. (S Q11 jsem utíkal kolem 300 metrů, to jen pro porovnání.) Tím jsem si naletěl ještě dalších deset minut a pak už jsme to zabalili.

Poznatky na závěr: Wing skutečně stoupá asi o dva metry za sekundu rychleji než Q11 i přes to, že je o cca. 40 gramů těžší. A po nějaké době strávené s Wingem mi Q11 přišla jako tupá na kormidla - prostě nemá okamžité reakce samokřídla.

Wing ve větru

(Písnice) V neděli dopoledne se udělalo celkem hezky a tak jsme s tátou a Káťou vyrazili na letiště. Táta jen s Lynxem a já s Wingem. Vzhledem k tomu, že jsme se museli střídat u Káti, tak jsme toho moc nenalétali - táta si jednou skočil s Lynxem, já si dal dva lety (první pravda s pauzou na korekci těžiště). Docela foukalo, ale Wingovi to očividně moc nevadilo. V druhém letu jsem se dostal i do termiky a jednu chvíli jsem měl strach, aby se mi model neztratil. To se naštěstí nestalo a já se dostal níž - a tak vysoko už také ne. Pak už to Kačku přestalo bavit a tak jsme jeli domů. Pěkně jsem si zalétal a ověřil jsem si, že Wing bude dobrý univerzální model.

Absolution je pryč

Tak Absolution šel do světa. Doufám, že bude dělat novému majiteli radost.

Zálet Winga

(Nasavrky) V neděli jsme se s tátou a Lubošem trhli od rodinné vycházky a vydali se na Majzlák zalétnout moje nejnovější éro - samokřídlo Wing od Leoše Svobody. Po pár zkušebních hodech šlo éro do vzduchu na motor a celkem úspěšně. Letový projev sice nečesaný, nemytý, ale letělo to moc hezky a dalo se to i řídit. Po prvním přistání jsem nastavil expa na výškovku. Projev se výrazně uklidnil a já si to začal i trochu užívat. Dokonce natolik, že jsem se nechal vyhecovat a vyměnil baterky. Při té příležitosti jsem i mírně doprogramoval rádio: přidal letový režim na start, potlačení v a expo na výškovku v motorovém letu a zapnul stopky. S nastavením jsem se celkem trefil, takže pak už jsem si to jen užíval. Dokonce došlo i na trochu termiky.

V pondělí si už vzal éro i táta, takže jsme si zalétali spolu. (Byť mi táta éro pořád házel, ovšem kvůli pravačce v sádře.) Na dvoje baterky jsem nalétal něco přes pětadvacet minut. Wing je o dost obratnější a rychlejší než Q11, se kterou jsem posledně létal nejvíc, a subjektivně lépe stoupá. Budu muset natrénovat rozpočet na přistání, protože nemá klapky, které by šly použít jako brzdy. Celkově jsem velmi spokojený - mám malé éro, které se dá v pohodě vozit všude.

Anténa

Šrouby v ocase jako zátěž pro vyvážení

Velikonoce v Bakově

(Koprník) Pátek odpoledne byla podle předpovědi jediná slušná šance na létání, tak jsme s tátou vyrazili. Foukalo převážně od jihozápadu, takže jsme létali směrem k Babě, a celkem to i nosilo. Ovšem táta s Tilií toho dokázal využít lépe než já. Zvlášť to bylo znát po výměně baterek, kdy táta letěl čtyřikrát a já za stejnou dobu pětkrát. Ani moje přistání nebyla nic moc, většinou jsem byl krátký. Ale zase jsem si po dlouhé době zalétal.

Micka Cup - březen '12

(Písnice) Po dlouhé pauze svolali Ruda s Honzou opět Micka Cup, tentokrát do takřka jarních podmínek. Sešlo se devět závodníků, přičemž jeden létal jen v posledním kole. Za těchto okolností jsem obsadil "skvělé" osmé místo, když za něco stál jen jeden let z celkem pěti kol. Jinak mizerné časy a ještě horší přistání. Táta mě pobil naprosto dokonale, protože se dostal do finále a skončil čtvrtý. Vyhrál Luďek Mareš před Honzou a Rudou. Pro mě to znamená začít trénovat, protože jen na naraženou ruku se vymlouvat nemůžu.

Brkoslav severní

Brkoslav severní v Modřanech v sobotu 18. a neděli 19. února. Pár fotek na Picase.