Jak nás málem vyhnal déšť

(Písnice) Vyrazili jsme brzo, abychom se rychle vrátili, ale jen, co jsme dali éra dohromady, tak začalo krápat. Mně bylo hej, Wing se vešel do auta bez problémů, ale táta musel Ibise zase rozebrat. Chvíli jsme seděli v autě, dívali se ven a i na radar v mobilu, ale vypadalo to čím dál tím hůř, a nakonec se rozhodli jet domů. Cestou jsme se ještě stavovali na Libuši pro tátův spacák a zatímco jsem čekal na tátu, pršet v podstatě přestalo. Tak jsme se rozhodli otočit to podruhé a dojeli znovu na letiště. Létalo se hezky, ale moc to nenosilo. Přesto jsem nalétal s Wingem na dvoje baterky nejdřív dvaadvacet a pak rovných dvacet minut.