Větroně za větru

(Osnice) Pondělní dopoledne máme volné a tak vyrážíme do Osnice. Počasí je studené a větrné, ale ze sobotního svahování jsme poněkud otrlejší a tak dávám dohromady Iona (samozřejmě s desetičlánkem) a jdu do vzduchu. Ion s větrem žádné problémy nemá, tudíž jediným problémem je psychický blok pilota. Pak jde do vzduchu táta se Skylinem, pro změnu naloženým osmičlánkem z Iona. Skyline stoupá opravdu pěkně (aby ne, jediná změna je právě výměna sedmičlánku za osmičlánek, vrtule zůstala původní) a přidaných padesát gramů letoun o rozpětí dva a půl metru hravě snese. Poté, co do Iona dám druhé baterky zjišťuji, že napětí vysílače šlo dost dolů a další let už by byl na hraně. (Co na hraně, za hranou - při následném domácím testu netrvalo ani deset minut než začal ječet alarm vysílače.) Takže jenom jeden let, ale i tak to bylo pěkné. A byla přeci jen pořádná zima, takže nemohu tvrdit, že jsem se na druhý let kdovíjak těšil...