(Křepenice / Nažlovice) Počasí je tohoto jara velmi větrné a zálet
Lavočkina se tím pádem stále odkládá. Zato ideální počasí na svahové létání a tak v poledne s tátou a jeho kamarádem Tomášem vyrážíme směrem k Sedlčanům. Cílem je
svah nad obcí Osečany, orientovaný na severozápad (podle předpovědi). Na místě zjišťujeme, že svah je pěkný na západ až severozápad, ovšem vítr jaksi nekonzultoval předpověď a fouká škodolibě od severu, resp. spíš od severovýchodu a tak nás Tomáš naviguje o pár kilometrů dál
na jih od vsí Křepenice a Nažlovice, kde je svah pro změnu na severovýchod až východ.
Po příjezdu máme s tátou pocit, že na nás fouká až moc, ale Tomáš se nenechává ničím odradit a dává dohromady svoje ASW. Jen co přistane, začne nás provokovat. Jako první se nechá táta a když vidím, že to jde, tak nakonec i já. Dám dohromady tátův starý větroň, naprogramuji vysílač (i když - jaké programování pro větroň ovládaný směrovkou a výškovkou) a jdu do vzduchu. Letadlo je opravdu hodné a svah poskytuje opravdu hodně místa k přistání, takže mi nic nebrání si to opravdu užít. Dám dva kratší lety (cca. šest a osm minut) a pak jde opět do vzduchu Tomáš. Jenože při odhozu mu podjedou nohy, sekne sebou a - což je nejhorší - mu vypadne anténa vysílače z kloubu. Neřiditelné éro udělá oblouk a "přistane" na špičku asi tak padesát metrů od nás. Škody na letadle nejsou nijak dramatické - lehce křáplý trup (
Ion na tom byl hůř) a pocuchané upevnění kabiny. Největším průserem tak zůstává vysílač, protože nemáme tušení jak anténu vrátit zpátky, jemné násilí nezabírá a na hrubé nemáme odvahu. A odepsat na anténu MC-17 je poměrně nepříjemné...
Tomáš odchází k autu sbalit letadlo, já chvíli váháma, ale pak si nechám od táty hodit letadlo a letím. Chvíli vodím větroně v termice a když z ní po nějakých deseti minutách (dílem záměrně) vypadnu a jdu na přistání po vrstevnici, letadlo přeletí svah a skončí ve větší výšce než před začátkem přistávacího manévru. Přistání je zapomenuto, letí se dál a nakonec je to krásný let na pětadvacet minut. Bereme to jako tečku, protože Tomáš stejně nemá s čím létat, vítr se stáčí v duchu původní předpovědi po svahu a tak vyrážíme domů. Večer ještě volá Tomáš tátovi, že vysílač rozebral a anténu v pohodě namontoval zpátky. Takže konec dobrý, všechno dobré.
(Křepenice / Nažlovice) Počasí je tohoto jara velmi větrné a zálet Lavočkina se tím pádem stále odkládá. Zato ideální počasí na svahové létání a tak v poledne s tátou a jeho kamarádem Tomášem vyrážíme směrem k Sedlčanům. Cílem je svah nad obcí Osečany, orientovaný na severozápad (podle předpovědi). Na místě zjišťujeme, že svah je pěkný na západ až severozápad, ovšem vítr jaksi nekonzultoval předpověď a fouká škodolibě od severu, resp. spíš od severovýchodu a tak nás Tomáš naviguje o pár kilometrů dál na jih od vsí Křepenice a Nažlovice, kde je svah pro změnu na severovýchod až východ.
Po příjezdu máme s tátou pocit, že na nás fouká až moc, ale Tomáš se nenechává ničím odradit a dává dohromady svoje ASW. Jen co přistane, začne nás provokovat. Jako první se nechá táta a když vidím, že to jde, tak nakonec i já. Dám dohromady tátův starý větroň, naprogramuji vysílač (i když - jaké programování pro větroň ovládaný směrovkou a výškovkou) a jdu do vzduchu. Letadlo je opravdu hodné a svah poskytuje opravdu hodně místa k přistání, takže mi nic nebrání si to opravdu užít. Dám dva kratší lety (cca. šest a osm minut) a pak jde opět do vzduchu Tomáš. Jenože při odhozu mu podjedou nohy, sekne sebou a - což je nejhorší - mu vypadne anténa vysílače z kloubu. Neřiditelné éro udělá oblouk a "přistane" na špičku asi tak padesát metrů od nás. Škody na letadle nejsou nijak dramatické - lehce křáplý trup (Ion na tom byl hůř) a pocuchané upevnění kabiny. Největším průserem tak zůstává vysílač, protože nemáme tušení jak anténu vrátit zpátky, jemné násilí nezabírá a na hrubé nemáme odvahu. A odepsat na anténu MC-17 je poměrně nepříjemné...
Tomáš odchází k autu sbalit letadlo, já chvíli váháma, ale pak si nechám od táty hodit letadlo a letím. Chvíli vodím větroně v termice a když z ní po nějakých deseti minutách (dílem záměrně) vypadnu a jdu na přistání po vrstevnici, letadlo přeletí svah a skončí ve větší výšce než před začátkem přistávacího manévru. Přistání je zapomenuto, letí se dál a nakonec je to krásný let na pětadvacet minut. Bereme to jako tečku, protože Tomáš stejně nemá s čím létat, vítr se stáčí v duchu původní předpovědi po svahu a tak vyrážíme domů. Večer ještě volá Tomáš tátovi, že vysílač rozebral a anténu v pohodě namontoval zpátky. Takže konec dobrý, všechno dobré.
Žádné komentáře:
Okomentovat