(Lochkov) Po dlouhé době jsem se cestou do Mnichova stavil u Marťana v Lochkově. Hned jak zjistil, že mám v kufru éro, tak mně naprosto nekompromisně nařídil ať ho vezmu s sebou. Maličko jsme řešili nabíjení, já neměl zdroj a moje PPI 2 funguje jen na dvanáct voltů. Tak jsem nabíjel jejich Jamarou, která přes hrdý nápis 5 A nabíjela destičlánek něco málo přes tři ampéry. (Což dává nějakých 50 W výkonu. V návodu tento údaj jaksi chybí.) Nabíjení předcházela komická vložka ohledně přepnutí nabíječe na NiCd baterie, ale ve třech jsme to úspěšně zvládli.
Když bylo nabito, tak jsme vyšplhali zahradou a po dalších třiceti metrech jsem mohl dát Iona dokupy a odstartovat. Obrovská louka z minula je bohužel minulost, na jejím okraji je obrovská hromada hlíny od stavby dálničního obchvatu Prahy. Přistávací plocha je tak poměrně úzká a navíc z kopce. Zato létání nad Lochkovem bylo famózní. Párkrát jsem se chytil i v termice a přistál jsem po 29 minutách. Motor běžel jen dvě minuty, protože jsem se po nabití na neznámé nabíječce trochu bál a přistával s předstihem. (Nebylo proč, doma jsem pak vybil přes 500 mAh.) Jediné co jsem zvrzal byl rozpočet na přistání, kdy jsem se bál, že budu při přistání po svahu dlouhý a dopadlo to úplně obráceně. O dvacet metrů krátký a ještě do prašného pole. Ionovi se až na vylomenou přepážku baterií nic nestalo, ale zaprášený byl pěkně. (Přepážka byla ostatně už načatá z Nasavrk.)
Pak jsme si ještě chvíli povídali a pak už jsem musel vyrazit směr Mnichov do pracovního procesu.
Žádné komentáře:
Okomentovat