(Nasavrky) Prodloužený víkend znamená, že ve své domovině mohu podniknout i větší akci, tak jsme vyrazili na chatu. Příjezd v sobotu (28.4.) na oběd u babičky, pak dolů na chatu. Tam posekat trávu a můžeme zpátky do Nasavrk za létáním. Vybavení téměř kompletní, já Iona, táta oba větroně (ale létal jen s Lomikelem) a Presidenta. Mirek vyhrabal starého Filipa na čtyřstovku s převodem a rozcvičil staré akupaky. (Dvoumetrovku se střídavou Megou bohužel zrušil.) Jedeme autem, takže až dozadu ke Kvítku. První jde Mirek, aby mu to měl kdo hodit, protože Filip nebyl ve vzduchu snad několik let. Docela mu to letí, jenom si musí zase zvyknout na úplně jinou charakteristiku pohonu. Pak jdeme do vzduchu i my s tátou. Moc to nenosí, takže jsem nalétal jenom 26 minut a přistál tak deset metrů od sebe.
Táta pak vytáhnul Presidenta. První let v pohodě, historik na elektromotor letí prakticky sám a o řízení se nedá moc mluvit - spíš o korekcích. Zato druhý let byl velmi zajímavý - chvíli po startu přestal jít motor a hned vzápětí táta hlásil že neřídí. Naštěstí je President původem volný model a navíc se usadil v kruzích, takže po několika okruzích přistál s minimálními škodami. Pouze se vyhákla jedna noha podvozku a ztratili jsme na ní pojistku kola. Nejhorší bylo, že zemi pak všechno fungovalo OK.
Pak jsme ještě chvíli poletovali, já nalétal na druhé baterky 22 minut. Při prvním přiblížení na přistání jsem byl velmi dlouhý, tak jsem se odhodlal k nevídanému činu - pustil jsem na chvíli motor a udělal ještě jeden okruh. Pak jsem byl mírně krátký - zhruba jako při prvním přistání, ale tentokrát jsem přistával o něco tvrději.
V neděli jsme si vyšli na špacír a odpoledne grilovali, takže z létání nebylo nic. V pondělí (30.4.) jsme ještě museli posekat zahradu v Nasavrkách, což jsme ovšem ve dvou zvládli ještě před obědem. Po obědě jsme tedy mohli vyrazit - tentokrát jen pěšky na Majzlák, každý jen na jedny baterky. Táta se nějak necítil, tak po chvilce přistál, ale já létal pomalu déle než v sobotu na dva paky. Celkem 46 minut, dílem jsem svahoval nad Majzlákem (foukalo víceméně od severu, takže z Polabí směrem na Železné hory), dílem v termice nad polem a i nad silnicí. Párkrát jsem musel i odletět jinam a dostat Iona do rozumné výšky, abych na něj zase viděl. Přistání není na Majzláku nic moc, přistávat do kopce po větru se mi nechtělo, tak po vrstevnici a asi pět metrů ode mě, což považuji za celkem slušné.
Žádné komentáře:
Okomentovat