Na place bylo už dost lidí když jsem přijel a další postupně doráželi. První let jsem ještě zmáknul za "slabšího" provozu, ale i tak jsem měl nahnáno a na přistání jsem byl dlouhý jako už dlouho ne. Ale popořadě - první let vypadal na brzké přistání, termicky nic moc, až při úplně posledním nastoupání jsem se dostal ve výšce do termiky a honil jsem tam Iona snad dvacet minut. No možná ne, ale čtvt hodiny určitě. Pak už mě to přestalo pomalu bavit (ono sledovat letadlo na hranici viditelnosti není nic moc a navíc už jsem se bál o baterky) a s klapkami(!) jsem postupně vytrácel výšku. Jenom přistání jsem zvoral - měl jsem udělat ještě jedno úzké kolečko a vyšlo by to v pohodě. Takhle jsem přistál asi třicet metrů od sebe a pochopitelně mimo dráhu. Je fakt, že jsem poměrně dlouho nedokázal odhadnout, jestli budu sedat dřív já nebo jiný pilot s větroněm F3B, ale nakonec to celkem jasně vyšlo na mě :) Celkem jsem byl ve vzduchu čtyřicet minut. To už se mi dlouho nepovedlo.
Před druhým letem jsem si musel maličko odpočinout a navíc už bylo ve vzduchu víc letadel než by mi bývalo bylo milé. Nakonec mi ale došlo, že se to hned tak nezlepší a prostě se přidal. Na obrázku jsou lidé, kteří právě létají. Já tam (zatím) chybím. Létat s pěti (nebo šesti?) dalšími letadly je něco, co jsem zatím ještě nezažil. Navíc foukalo poměrně dost a tím pádem jsme se všichni drželi víceméně ve stejném prostoru. Vydržel jsem ve vzduchu svých pětadvacet minut, kdy už jsme byli ve vzduchu zase jen dva a na přistání jsem byl tentokrát dost krátký. Pomohla by lepší práce s klapkami, ale tohle prostě musím natrénovat lépe.Pak už se jen sbalit a jet - celkem jsem strávil na letišti a v autě tři hodiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat