(Bakov nad Jizerou) Stejně jako loni jsem mírně zariskoval a vzal si dovolenou v září. A stejně jako loni mi to (po vcelku deštivém srpnu) vyšlo. S létáním nebylo - kvůli větrnému počasí - pro začátek nic, kolo taky odpočívalo a já se zabýval hlavně domácími pracemi. V pondělí už se nebylo na co vymluvit a došlo na kolo - sedmdesát kilometrů směrem k Ještědu, oběd v Osečné (hospodu na náměstí mohu jen doporučit) a přes bývalý výcvikový prostor Ralsko zpátky.
To mě docela odrovnalo a v úterý jsem se dlouho nemohl vyhrabat. Nakonec jsem jel jen na Kost a přes Příhrazy zpátky - mizerných pětačtyřicet a v posledním kopci jsem už cedil krev. Od totální pohany mě zachránil jen myslivec s flintou na místě kde jsem chtěl zastavit a odfouknout si. Díky němu jsem ten zatracený kopec vyjel celý. Když jsem se vracel, tak už tolik nefoukalo a dalo by se i létat. Ale to bych musel mít nabito a nebýt úplně vyflusaný. Asi bych měl jezdit na kole častěji a ne jen dvakrát ročně.
Ve středu (27.9.) dorazil táta a k večeru jsme zajeli do Koprníku. Přestože to tak nevypadalo nějaká termika se našla a já letěl s Ionem na jedny baterky čtyřicet minut a táta s Lomikelem ještě o pět víc. Tak to taky skončilo, protože už se nechutně brzo stmívá. Ve čtvrtek bylo po ránu vcelku mizerně, tak jsme si dali autoturistiku na Mužský a pěší výlet na Drábky zakončený obědem na Krásné vyhlídce. Odpoledne se udělalo docela pěkně a tak jsme ještě vyrazili do Koprníku vylétat zbylé baterky. Tentokrát to probíhalo úplně opačně - vypadalo to, že by to mohlo nosit a já nalétal s bídou pětadvacet, táta snad o něco více.
Žádné komentáře:
Okomentovat