(Mnichov) Tak se mi podařila úžasná věc. Po práci jsem nabil baterky, do kufru přihodil i nabíječku a druhý pack s tím, že ho nabiju na place. Průser první - při cestě z úráce to vypadalo na horký a slunečný večer, po půlhodině nabíjení jsem vylezl z baráku a zjistil, že se od západu nasouvají prima dešťové mraky. Čert to vem, mraky jdou od západu, letiště je na východě. Než tam dorazí, vylétám alespoň ty nabité baterky.
Po příjezdu na letiště je opravdu jasné, že se nabíjet nebude. Tak honem, dát Iona dohromady a letět. Po zapnutí mi vyjedou klapky, což je trochu divné, ale dál to neřeším. Varování první. Při rutinní kontrole výchylek se mi zdá, že křidélka mají nějak divně omezený chod dolů. Servo? Ale dělají to obě, tak nic. Asi je to v pořádku. Varování druhé. Na start, motor odhoz - co se to děje? Ionovi se vůbec nechce nahoru, musím tahat (normálně na motor lehce tlačím) a to tak, že dost. Poté, co v mírné sinusoidě naberu asi padesát metrů výšky, vypínám motor, ale nelepší se to. Tahat musím pořád, trim nepomáhá (páku mám asi ve třetině a to trim skutečně nepomůže), tak jen opatrně vytratit výšku a přistát. Klapky použít nemůžu To se mi nakonec daří, přistávám sice po větru a dost daleko, ale vcelku hladce.
Když zkouším kormidla po přistání na zemi, všimnu si, že výškovka je pěkně potlačená. Přesně o kompenzaci klapek. Kruci, že by se stalo něco s rádiem? Serva takhle samy o sobě blbnout nemůžou, přijímač jakbysmet. A půl roku nová MX-22? To by mě hodně mrzelo. Se staženým zadkem jdu k autu. Rozebrat a domů. Tady nemá smysl řešit programování rádia. Odpojím baterky, sundám křídlo - já trubka připojil křidélka obráceně!
Od přijímače mám dva prodlužováky pro křidélka. Jeden je označený zelenou páskou (pravý, podle pozičních světel). Ovšem kabely od serv v křídlech už žádné označení nemají - tam prostě spoléhám na to, že se nespletu. A fungovalo to. Doteď... Největší podraz byl v tom, že všechno bylo víceméně v pořádku - hlavně smysl výchylek křidélek. Byl prohozený směr ovladače klapek (flaperonů), který jsem ovšem měl navíc u předchozího rádia obráceně a tak na svou paměť v tomhle směru moc nespoléhám. Pak tady bylo to omezení směrem dolů, které jsem úspěšně ignoroval, a mix klapky - výškovka, kterého jsem si pro změnu nevšiml vůbec.
Každopádně je program jasný - prohodit kabely, pořádně otestovat všechny výchylky a do vzduchu. Následných osmnáct minut létání je balzám. Ion zase chodí tak jak má a pohled na něj jak točí v malé výšce proti temnému dešťovému mraku je prostě nádherný. Přistání na plochu, jen pár metrů ode mne.
Závěr je překvapivě pozitivní - i přes tenhle lapsus jsem byl schopný dostat model bez poškození na zem (tohle se mi ze začátku sezóny nedařilo ani s modelem, který byl v pořádku) a všechny komponenty pracují bez chyby. Tedy až na tu mezi ušima. Pro příště aspoň vím, jak se prohození kabelů projevuje, a na co si dát pozor při předletové kontrole.
Žádné komentáře:
Okomentovat