(Mnichov) Na to že je neděle jsem se vyhrabal z pelechu podivuhodně brzo - tj. před devátou. Rovnou dávám nabíjet první pack a jdu se umýt, při snídani tam dám druhý a jen co mám umyté nádobí, tak je nabito. Do kufru dávám i nabíječku, kdybych se chtěl rozvinout a nabíjet i na place.
Zrada nastává po ujetí zhruba poloviny cesty na letiště, kdy ve směru, kterým chci jet stojí blikající policejní auto a za ním cedule "Umleitung" ukazující oběma směry (asi aby si člověk mohl vybrat). To je ovšem ze značení vše a já se musím dál řídit citem, protože mapu Mnichova s sebou pochopitelně nemám. Tím pádem se mi cesta protahuje asi na dvojnásobek a poznávám krásy mnichovského okolí. Proč si to jen nedokážu užít?
Na letišti jsem tím pádem místo lehce po desaté o půl jedenacté. Tam je akorát jeden borec s dvěmi vrtulníky, s kanály si nevadíme, nicméně můj respekt z mixéru je takový, že nejdříve vylétá baterky v obou strojích on a pak teprve jdu na start já. Taky je pravda, že jemu to netrvá nijak dlouho - než se vybalím a dám Iona dohromady, tak je s jedním hotov. Já si pak pokoukám na druhý a můžu na start.
Hned na co sklouzám po prvním nastoupaní, tak se mi podaří chytit bublinu a vytočit ji zase do stejné výšky, kam jsem se předtím dostal na motor. Možná i výš. Po zhruba jedenácti minutách letu jsem zase u země, nejdřív se mi zdá, že se mi celý ten kousek podaří zopakovat, ale po pár kruzích z bubliny vypadávám a musím nahoru na motor. Pak už se mi moc nedaří, termiku pokud chytám, tak jen ve velké výšce a tam už je Ion špatně vidět. Pár ťukanců těsně u země se mi využít nedaří, resp. je dostávám v tak malé výšce, že se už bojím točit.
Mezitím létá ještě druhý pilot - pro změnu s akrobatem. Startuje, když já se plácám někde po výšce a podobně i přistává, takže z jeho letu mám jenom zvukovou kulisu. Přistávám po osmadvaceti minutách se smíšenými pocity. Na to, jaké je počasí by se dalo létat lépe. Navíc jsem byl dlouhý na přistání. V té době doráží pilot číslo tři s větroněm F3B, kouká odkud vítr vane (v zásadě odevšad) a natahuje si naviják.
Já si dávám pauzu, koukám na mixéry, které se v mezidobí stihly nabít, a pak vezmu druhé baterky a jdu. Druhý let je víceméně mizérie - párkrát se mi podaří chytit ve velké výšce, ale nízko to prostě nedokážu vylítat. Tedy prozatím - ten úplně první let to dokazuje. Navíc než jsem odjel tak odstartoval borec své F3B (jak jinak než po větru) a létal dobře přes čtvrt hodiny. A to když jsem odjížděl, tak byl pořád ještě ve vzduchu - na jeden start z navijáku. Jinak můj druhý let - dvacet tři minut a přistání pro změnu krátké. Dneska nic moc, sice jsem v obou případech přistával na plochu, ale to je jediné pozitivum, které to mělo.
Když odjíždím tak přijíždějí další lidé, ale ja už na nabíjení nemám sílu. Slunce praží co může, minerálka v kufru je zteplalá a já se ani nenamazal.
Žádné komentáře:
Okomentovat