(Mnichov) Sobota odpoledne, lehce pofukuje, ale co - půjde to a tak nabíjím a (jako již tradičně) kolem sedmé vyrážím. Na letišti jsem před půl osmou, fouká východ a není tam ani noha. Je to tím větrem nebo fotbalem? Každopádně to s ohledem na pozdější hodinu neřeším, cpu do Iona první baterky a jde se na věc. Termika není prakticky žádná, což se ostatně dalo čekat, je večer, akorát po frontě, a do toho ten vítr. Na druhou stranu vůbec není vedro a na obloze je vymeteno. Počet nastoupání nevím, jedno trvá tak dvacet sekund, první o něco déle - takže někam k devíti - a létám osmnáct minut. Na RCEN bych s tím neměl šanci. O to ale nejde, hlavně že se mi daří přistát víceméně tam kam chci, na vysekanou přistávací plochu, zhruba pět metrů ode mne. Jenom by to příště mohlo být o něco jemnější.
Druhý let je zhruba o půl minuty kratší, jinak v zásadě to samé, včetně přistání. Teď to bylo hladší, jenom jsem si lehounce štrejchnul levým křídlem, takže se mi Ion při přistání pootočil. O celých patnáct stupňů. Když si vezmu, že ještě na jaře byl úspěch, že jsem letadlo po dosednutí viděl a dalo se s ním opět vzlétnout... Člověk na sebe musí být přísný.
Žádné komentáře:
Okomentovat