(4.7.2006, Osnice) V úterý dopoledne jsem v Praze, táta má volno, takže program je vcelku jasný - nabít a jít. Jako první jdu do vzduchu já s Lavočkinem, snažím se létat osmičky na omezeném prostoru, aby nedošlo ke stejnému průseru jako tehdy se Spitem. Když přistanu, tak pomalu nevěřím stopkám na vysílači - létal jsem přes čtvrt hodiny. Pak už následuje klasika - já létám s Ionem, táta se Skylinem, oba na dvoje baterky. Nijak zvlášť to nenosí, táta párkrát chytí termiku ve výšce, mně se jednou podaří vytočit bublinu z malé výšky v utažených kruzích, ale to je jen jeden případ z více než deseti nastoupání.
(5.7.2006, Koprník) V nohách máme pětasedmdesát kilometrů v Kokořínsku a okolí Bezdězu a je vcelku pozdě, ale bereme Iona a Lomikela vyrážíme na letiště. Tam není ani noha, tak si oba skočíme a mažeme domů. Táta přistával přesně v devět...
(6.7.2006, Koprník) Dnešek byl výrazně odpočinkovější, takže máme nabité oba packy a na letišti jsme dřív. Tam už pár lidí je a táta má trochu pech - jeho jednašedesátý kanál je obsazený a tak musí létat na střídačku. Tedy nemusel by, ale zase by musel měnit krystal. A pak že lenost je hybná síla pokroku. Já mám větší štěstí, osmdesátka je volná, jenom hned o kanál vedle (79) je maník s Logem 10. Na zemi zkoušíme jestli se navzájem neovliňujeme a vypadá to dobře a já jdu do vzduchu. S větroněm se držím trochu stranou a tak se ostatní letecký provoz odehrává převážně za mými zády. Když za sebou slyším poletovat ono Logo, tak nemám úplně nejlepší pocit - přece jen takový stroj vzbuzuje respekt a fakt, že ho nevidím, mi na klidu nepřidává. Ale všechno proběhne v pořádku a dokonce mám na přistání volnou dráhu a tak sedám tam. Táta přistává později (jeho Lomikel je o něco klouzavější éro než můj Ion) a sedá pro jistotu na pole vedle dráhy.
Pak chvilku okukujeme, vidím i druhý let Loga a pak jdu znovu do vzduchu, čímž kompletně přijdu o další modelářskou produkci. Akorát mi to opět vyjde na volnou a dráhu a tentokrát se mi i pomocí manipulace s klapkami (resp. flaperony) povede přistát k nohám. Po tolika letech... Táta na druhý let rezignuje a tak se loučíme a jedeme domů. Zítra se žení Hynek a tak budu mít odlišný program.
Žádné komentáře:
Okomentovat