(Osnice) Ráno ještě nabíjím oba dva packy do Iona a zkouším ze zoufalství vyosit motor u Lavočky nahoru, protože vyosení dolů nemělo efekt. Po příjezdu na plac v Osnici vytahuji nejdříve Lavočku a táta mi ji háže do vzduchu. Efekt vyosení v zásadě nula, letadlo jde nahoru jak zběsilé a tak se rozhoduji přistát a vyosení úplně zrušit. Na přistání jsem ale hodně dlouhý a nápad nahodit motor a udělat ještě jeden okruh se ukazuje jako fatální. Lavočka dělá hvězdu, křídla odpadávají - vypadá to strašidelně. Po ohledání havárie zjišťujeme, že se vlastně nic vážného nestalo. Jsou polámané přepážky z topolové překližky, nalomené křídlo a lehce natržený polystyrén okolo krytu baterií, ale není to nic, co by nešlo poměrně jednoduše opravit. Nicméně pro dnešek Lavočka dolétala.Tím je další program jasný, táta si dává dohromady Skylina, já nejprve rozebírám Lavočku a
pak montuji Iona. Táta už mezitím létá, nadává na mizernou termiku a po čtvrt hodině je dole. Já s Ionem jsem na tom lépe - přeci jen je mých sedm nastoupání proti tátovým znát. I termiku tu a tam chytím, ale vytočit ji od země se mi moc nedaří. Většinou z ní po pár kruzích vypadávám a celkem nalétám asi pětadvacet minut. Druhé lety probíhají podle obdobného schématu. Táta se v posledním stoupání chytá a poletuje déle, ale na dvacet minut to nestačí. Já mám výhodu delšího motorového chodu a rychlejších přeskoků. Nakonec se mi daří opakovaně kroužit prakticky ve sluníčku, které ovšem způsobně zastiňuje mrak. Idylka je po půl hodině přerušena protestujícím vysílačem. Baterie, o které jsem si myslel, že vydrží, se rozhodla, že takhle to dál nejde a je nutné nabíjet. Přistávám tedy s rezervou na jedno stoupání a zase o něco chytřejší - když má vysílač po zapnutí 9,8 V znamená, má šťávu tak na hodinu.
Žádné komentáře:
Okomentovat