(Mnichov) Po čase se nám udělal pěkný den a protože předpověď dál je mírně řečeno na betla, nabíjím postupně oba destičlánky, beru Iona a jedu. Na ploše je jenom posekaná tráva, což mě trochu překvapuje. Ale je docela pozdě, tak beru první baterky a Ion jde do vzduchu. Obloha vymetená, jenom zleva svítí nízké slunce. Termika veškerá žádná - kde by se ve čtvrt na osm vzala. Přesto nalétám v pohodě sedmadvacet minut.
Chvíli před posledním nastoupáním přijíždějí dva další modeláři a ptají se po kanálech. Oba létají s vrtulníky. Já po chvíli přistávám (mírně dlouhý, ale v normě), jdu k autu vytáhnout baterky a trochu si před dalším letem odpočinout. Navíc nerad létám s rozdivočeným mixérem za zády. Ovšem není to tak žhavé, zatímco doluji baterky z Iona slyším tupý úder, takže jenom házím baterky do kufru u auta a jdu se podívat. Mašina nevypadá až tak zle, ale je jasné, že dotyčný dolétal. Načaté listy, ohnutá hřídel padel a rotorová hlava vypdá tak nějak volnější. Z konverzace vyrozumím, že pilot zaletěl do sluníčka a bylo to. Mám z toho trochu blbý pocit, protože přesně takhle jsem přistával - poslední zatáčku jsem drze točil přes pupek a Ion mi na nějakou tu vteřinu úplně zmizel. Jenomže se objevil přesně tam, kde jsem ho čekal.
Ještě pak chvíli očumuju jak létá druhý pilot a pak jdu dát druhé baterky a startuji. Těsně co nastoupám se ti druzí loučí a přejí mi pěkné polétání. Já si spíš trochu nadávám, protože jsem si nedal pořádně pozor na těžiště a mám jej oproti předchozímu letu o něco víc vpředu a tím pádem musím poměrně slušně natáhnout trimem. Postupně se šeří a mně je jasné, že
celé baterky prostě nevylétám. Přistávám tedy se solidní, zhruba minutovou, rezervou. Zase jsem o něco málo dlouhý a navíc se mi podaří vymést chuchvalec posekané trávy a Ion je mírně dozelena. Pak už jen sbalit a vypadnout - už je pozdě a zima.
Žádné komentáře:
Okomentovat