(Osnice) Sobotní dopoledne - pořádně fouká, a to od západu (tj. přes les), takže u země je vzduch pěkně rozbitý. Já si navíc (po zkušenosti z minula) nacpu těžiště poměrně dost dozadu, přičemž mi nedojde, že do silného větru to nebude úplně to pravé. Ion letí, ale je to takové rozevláté. Táta létá s Lomikelem a má ještě víc problémů než já - Lomikel je pomalejší než Ion a svědčí mu spíš klidnější podmínky. Kvůli turbulenci přistávám poměrně z velké výšky a na klapkách, ale proti silnému větru nemám problém. Celková doba letu - dvaadvacet minut.
Druhý let táta vynechává a tak letím sám. Těžiště mám tentokrát víc vpředu a Ion je sice trochu tupější, ale o to klidnější. Vydá to na necelých dvacet minut. Jenom to přistání! Jednak nasadím moc vysoko, takže si musím střihnout ještě jedno vytrácecí kolečko. To se mi vcelku podaří, ale táta se rozhodl, že přistání vyfotí a přesunul se na druhý kraj pomyslné dráhy. S vědomím, že bych neměl poslat letadlo přímo na něj nasměruji Iona přímo na sebe - a následná korekce mi už nevyjde a místo hladkého přistání je tady hvězda. V malé rychlosti, ale odnesl to jeden vinglet (pochopitelně ten, co ještě nebyl bouraný) a lehce se uvolnil jeden kolík na křídle (ten, co jsem nepřelaminoval). Tak hned vím, co budu odpoledne dělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat