(Mnichov) Přes týden zima a déšť, o víkendu slunce a vedro na padnutí. I takové může být letní počasí. V sobotu jsem chtěl na letiště dorazit tak na šestou a nakonec jsem byl rád, že jsem v šest vyjel. Ani jsem nebral Absolutiona, jel jsem jenom s Ionem. Na místě akorát jeden člen, jinak nikdo - nejspíš je vyhnalo vedro. (Neděle ukázala, že ano.) Borec navíc chtěl jet domů, takže jsem si akorát jednou skočil s Ionem. Termika nic moc, takže z toho bylo necelých pětadvacet minut. Přistání v bezvětří trochu dlouhé, Ion se mi v doběhu zastavil o vzrostlou trávu na kraji dráhy.
V neděli jsem dorazil na plac někdy po desáté, tentokrát s plným vybavením. Proti sobotě nemilé překvapení - poměrně ostrý východní vítr. I tak jsem se rozhodl letět hned s Absolutionem. Jeden místní mi ho hodil a letěl jsem. Kvůli větru nebylo nic moc ani z termiky a původní záměr otestovat vztlakové klapky taky nebyl úplně reálný. Vyzkoušel jsem jenom klapky nahoru pro zlepšení pronikání proti větru, ale výsledek nebyl moc přesvědčivý. Klasické vztlaky jsem ani nepoužil. Rozpočet na přistání jsem malinko podcenil a jen tak tak jsem dotáhl Absolutiona na dráhu.
Motorový let jsem protáhl na dvě a třičtvrtě minuty a ani potom regulátor nevypnul. (Z baterií jsem vybil ještě 208 mAh, zřejmě je by šlo jít až na tři minuty, otázka je jak výkonný bude pohon v poslední fázi. Já použil baterky nabíjené v sobotu večer a nic moc.) Motor a baterky byly po přistání dost teplé, na chlazení budu muset ještě zapracovat.
Kvůli větru - na seznamovací lety s novým strojem skutečně nebyly ideální podmínky - jsem Absolutiona složil a vybalil Iona. S ním jsem si dal víceméně klasických pětadvacet minut, ovšem za cenu vydojení pohonných akumulátorů na minimum. To vše díky tomu, že jsme se sešli tři na přistání ve zhruba stejném čase a první z nás přistání opakoval. Já byl asi o osmdesát metrů krátký - na případné opakování nebyla šťáva.
Baterky z Absolutiona jsem dal vybít a pak nabít a mezitím jsem okukoval ostatní éra. Vcelku bylo jasné, že i dneska se lidi rozprchnou před sluncem a tak jen co byly baterky nabité, jsem je vrazil do Iona a šel do vzduchu. S termikou zase nic moc, jednou jsem se chytil ve větší výšce, ovšem párkrát to bylo vyloženě nahoru a dolu. Na přistání jsem měl tentokrát dost času a prostoru (byl jsem sám, ostatní odjeli ještě když jsem létal), ale i tak jsem Iona na dráhu nedotlačil a přistál těsně před prahem dráhy. Celkový čas - dvaadvacet minut.
Žádné komentáře:
Okomentovat