Zálet Absolutiona

(Koprník) Úterý - jediný den s relativně obstojnou předpovědí na létání. Takže jsme ráno sbalili stroje a vyrazili do Koprníku. Na zálet asi nejlepší plac co mám k dispozici. Vítr vál o něco silněji než by mi bylo milé, ale stejně jsem si chtěl nejdřív skočit s Ionem, abych se trochu uklidnil. To se mi vcelku vydařilo, až na přistání, kdy jsem byl dost krátký. Táta mezitím létal se Skylinem.

S ohledem na vítr jsem trochu váhal, ale nakonec jsme usoudili, že by to jít mohlo a tak nastal zlatý hřeb - dal jsem Absolutiona dohromady, všechno ještě několikrát překontroloval, vypnul mix křidélka - směrovka a ověřil si vypínač mixu brzdy - výškovka pro případ, že by nastavená výchylka byla moc velká. Pak už jsem neměl na vybranou - zapnul jsem motor, táta se rozeběhl, hodil - a ono to letí! A vcelku samo. Na trimy jsem ani nemusel sáhnout, jenom při motorovém letu občas přitáhnout (Iona musím dost tlačit).

Po vypnutí motoru přišlo první zjištění - stejně jako u Iona musím před vypnutím motoru potlačit. Letový projev byl trochu neučesaný, chtělo by to buď změnu diferenciace nebo práci se směrovkou, na kterou ale nejsem zvyklý. Popř. mix křidélka - směrovka, ale ten jsem vypnul a zapínat ho hned při prvním letu se mi ho nechtělo. Test brzd (butterfly) ukázal, že nic se vypínat nebude - naopak, bude potřeba přidat a to tak, že hodně. Po vytažení brzd Absolution vyplaval a po jejich stažení se naopak propadl, takže jsem se rozhodl přistávat bez nich. Nebylo to úplně ideální řešení, protože jsem pochopitelně neodhadl rozpočet, přeletěl jsem dráhu a doklouzal skoro až k trati. Suma sumárum jsem byl dlouhý asi o sto metrů. Naštěstí bylo přistání měkké a letadlu nic se nestalo.

O časech se dá jedině spekulovat, protože jsem si v rámci experimentů špatně nastavil stopky a ty tím pádem neběžely. Odhad byl zhruba dvě minuty motorového chodu a nějakých deset minut ve vzduchu (čtyři nastoupání do "střední" výšky).

Vítr zesiloval (přesně podle předpovědi) a já na nějaké pokračování ani neměl chuť (navíc bychom museli minimálně půl hodiny počkat než se nabijí baterie), tak jsme to ukončili s tím, že večer se ještě vrátíme.

Večer jsme nejdřív vyzvedli u sklenáře okno a někdy o půl šesté jsme byli na místě. Priorita byla jasná - Absolution. Mix brzdy - výškovka jsem oproti doporučení zdvojnásobil (z deseti na dvacet procent), zapnul mix křidélka - směrovka a nastavil stopky. Countdown pro motor - dvě minuty. Start v pořádku, vítr na rozdíl od rána foukal podél dráhy a ne napříč, takže i pro přistání měl člověk víc klidu. Mix křidélka - směrovka se projevil velice pozitivně, zatáčky už vypadaly více k světu. Test brzd ukázal, že korekce výškovkou je stále malá, ale už šlo brzdy použít při přistání. Jenom na regulaci jsem se zatím nezmohl a tak jsem byl o takových dvacet metrů krátký. Celkem se potvrdil prvotní odhad - z (necelých) dvou minut motorového letu byly čtyři nastoupání a celkem čtvrt hodiny ve vzduchu.

Pro druhý let jsem přidal brzdám dalších pět procent výškovky a do vzduchu. Už to nebyl až tak zálet jako seznamovací let. Brzdy lepší, bude to chtít ještě malinko přidat, ale to už bude potřeba ladit po procentech. Prvotní kovařina je za mnou a hlavně se už nemusím bát na plochách, kde je okolo méně místa - jako třeba v Nasavrkách. Přistání tentokrát slušné, nebýt toho, že osa přiblížení byla deset metrů ode mě, tak perfektní.

Okamžitě jsem se rozhodl ještě pro jeden let, vzal nabíječku a šel k autu. Nejdříve vybít, protože jsem chtěl zjistit kolik kapacity baterie jsem vlastně využil. (Z dopoledního létání jsem sice vybil přes pět set mAh, ale nevěděl jsem dobu letu.) Táta mezitím malinko laboroval se Skylinem, něco řešil s flaperony (které prakticky nevyužívá, protože Skyline má ještě brzdící klapku), ale nakonec jsme je nějak nastavili. Jenom ta diferenciace byla nějaká divná. Táta tedy vzlétl, ale po vypnutí motoru šel Skyline k zemi jako kámen, navíc zvláštním způsobem nalétával do zatáček. Jen tak tak se stačily vybít moje baterky a táta byl opět na zemi. Dal jsem baterky nabít a začli jsme laborovat se Skylinem. Nastavení flaperonů bylo celé nějaké zmatené, bylo potřeba ho úplně překopat (a tátova FX-18 není v programování zrovna uživatelsky nejpřívětivější a návod jsme neměli).

Celé to smrdělo, táta byl pomalu přesvědčený, že se muselo přeprogramovat rádio, já zase tvrdil, že to by se spíš nastavení letadla rozpadlo, než by se vlastně otočil mix. Hádali jsme se pěkně - já přistupoval k programování metodou pokus omyl, což bylo pro tátu moc rychlé a nestačil mě sledovat. Ale v určitém momentě mně to došlo - a mělo mi to dojít dřív. Všechno sedělo - otočené flaperony i ta divná diferenciace. "Nemáš prohozená prohozené kabely křidélek?", zeptal jsem se. Podívali jsme se - a byly. Zkrátka - i popisky čísly nejsou úplně ideální. Barevné rozlišení je (podle mého) o něco lepší, ale nejlepší je zkrátka jeden konektor, který otočit ani nelze.

(Foto táty se Skylinem je ilustrační a pochází z dopoledne. Večer nebyla na focení nálada.)

Mezitím se staly dvě věci - nabily se mi baterky a přiblížila se k nám přeháňka - předzvěst blížící se fronty. V průběhu rozhodovacího procesu jestli letět nebo ne se přiblížila docela a najednou nebylo co řešit a balili jsme jako o život.